Blogerka Klárka: PERLIČKY Z PRÁCE I

neděle 28. července 2019

PERLIČKY Z PRÁCE I


Ahojte! ☺

Od května jsem začala chodit na brigádu do nového prostředí a mezi nové lidi. Značnou náplní mé práce je komunikace se zákazníky. Kolikrát to ale vážně stojí za to! Po pár dnech jsem si začala značit perličky a následně jsem je sepsala do prvního článku. Proč do prvního? Protože už teď mám rozepsaný druhý. A věřím, že ani ten nebude poslední, protože mě ti lidé nepřestávají překvapovat. Ale někdy i mile! ☺


-sedím za strojem se zmrzlinou-
Pán: Dobrý den, máte točenou?
Já: Dobrý den, ano, máme.
Pán: A máte jahodovou?
Já: Ne, máme černý rybíz, tvaroh nebo míchanou.
Pán: Ale já mluvím o limonádě.
Já: No, ale my tu točíme jen zmrzlinu.
Pán: Takže limonádu mi nedáte?
Já: Bohužel.
-pán lehce uraženě odchází-




Pán vietnamského původu: Dobrý den, já tady mám mít dort.
Já: Dobře, a na jaké jméno, prosím?
Pán: ....
-můj dost zmatený výraz, co to sakra říkal a jak to mám asi tak vyslovit-
Já: Ehm, ještě jednou, prosím?
Pán: ....
-úplně stejný stav, jako předtím, stále netuším, co za sled písmenek pán zamumlal-
: Jo, dobře.
-pronáším s lehce zvednutým obočím a vykulenýma očima-
-pán zřejmě pochopil-
Pán: Kdyžtak jim řekněte, že je to vietnamské jméno. Určitě budou vědět.
: Jo, jasně. Děkuju.



-uklízím vytrínu se zákusky, je 40 minut po zavíračce-
Pán se vkloní do okýnka: Dobrý den, máte ještě otevřeno?
: Bohužel. Musíte přijít zítra.
Pán: Ale my jsme z Prahy, zítra tu už nebudem...
Kolegyně: Nezlobte se, ale my už máme fakt zavřeno. Co jste potřebovali?
Pán: Nějaký suvenýr...
-obracím pohled na kolegyňku, že bychom teda výjimečně mohli, když jsou z takové dálky-
Já: Tak pojďte, ale rychle.
-kolegyňka otáčí oči v sloup-
Já šeptem: Neboj, rychle jim to dám, běž si dělat svoje.
-dovnitř se nahrne pán, paní a postarší pár-
-nechám jim minutku na prohlédnutí zboží-
Já: Tak co to bude?
-nic-
Kolegyně: My už máme ale fakt zavřeno, musíme uklidit, tak rychle, prosím.
Starší pár: Hm, holky mají zavřeno, tak to tady nemusíme být!
-naštvaně odchází-
Pán: Tak mi dejte tu malou láhev.
-podám mu ji-
Já: Všechno?
Pán: Jo.
Já: Sedmdesát pět.
-platí-
Pán: Ono kdybyste holky žily v Praze nebo ve městě, to byste viděly. Tady máte pěkně mrtvo! Naschle!
-uraženě odchází-
No, pro dobrotu, na žebrotu...


-starší pár se ptá na oplatky-
Já: Máme tiramisu, skořici, čokoládu, vanilku a karamel.
Paní: Aha, aha...
Já: Tak jaké dáme?
Paní: No, a jsou nové? Nebo budou teď procházet? Abych nekoupila něco starého...
Já: Teď jste viděla kolegyni, jak mi to podávala. Právě to vybalila z krabice. Takže záruka jim končit určitě nebude.
Paní: A můžete mi říct, do kdy mají záruku?
Já: Dobře, podívám se.
-obracím krabici v rukou, ale nemůžu požadovanou informaci najít-
-přichází mi pomoct kolegyně-
Kolegyně: Jsou do února 2020.
Paní: Aha, aha... Tak asi čokoládové a skořicové.
Já: Dobře, ještě něco k tomu?
Paní: Jo, kolik je tam oplatků?
Já: Jejda, to nevím...
Paní: A to jako nevíte, co prodáváte?
-otáčím se, obracím oči v sloup a volám na kolegyni-
Kolegyně: Je jich tam pět.
Já: Tak je jich tam pět, paní.
Paní: Dobře
-nahodí ironický úsměv, zaplatí a odchází-


-klučina něco málo přes dvacet let si objednává kafe a zákusek-
-přestože je zhruba v mém věku, vykám-
Já: Tak to bude 64 Kč.
-podává mi stovku-
-vracím mu peníze a vypadne mi pětikoruna-
Já: Ježiš, pardon.
On: To nechte.
Já: Ne, vemte si to.
On: To je dobrý.
Já: Na!
-uvědomím si to, sklopím oči-
-on si bere tácek a s úsměvem odchází-
-pravděpodobně rudá hážu pětikorunu do kasy-
(Pozn. Pak přišel vrátit tácek, poděkoval a mrknul na mě. Takže jsem nikoho neurazila, dobrý! :D)


Dvě milé situace na závěr

 

Pán: Dobrý den, dám si kafe bez mléka a bez cukru.
Já: Dobře, a ještě něco?
Pán: Ano. Tu pralinku, co dáváte ke kávě, si dejte za mě, ať si taky trochu osladíte den.
-no potěšilo mě to, co si budem-


Já: Dobrý den, máte vybráno?
Pán: Vy tady toho máte tolik, že bych si dal nejradši všechno. Nechápu, jak můžete být tak hubená, když pracujete v cukrárně. Já bych měl moc slabou vůli.
-které holce neudělá radost pochvala postavy, no ne?-


To je pro dnešek všechno. Doufám, že vás to bavilo a budu se těšit u dalšího dílu nebo u nějakého jiného článku! ☺

Blogerka Klárka

10 komentářů:

  1. Super rozhovory :D. Já mám brigádu na věži a o perly také není nouze :D. Nejčastější otázka je, jak chodím na záchod (sedím až úplně nahoře). Jedna paní mi také pochválila postavu :D a jeden pán si mě fotil a chtěl ode mě podpis :D, nechápu

    OdpovědětVymazat
  2. Já dělám ve školství a někdy co vypadne z těch rodičů taky stojí za to :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nie nadarmo sa hovorí, že práca s ľuďmi je najťažšia, najmä keď majú zlý deň a dokážu ho pokaziť aj tým, čo za to nemôžu... mám s tým skúseností z mojich brigád.Heslo: "Náš zákazník, náš pán," by malo byť v určitých prípadoch neplatné, hlavne keď je zákazníkom odurdený dedko ktorému vadi snáď aj slnko ktoré svieti viac ako deň predtým. :D Ale na druhú stranu sa nájdu aj tí milí, čo sa usmejú, niečo pekné povedia a všetko je zas fajn.

    viktoriamamatey.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně přesně jsem chtěla napsat jako Viki, že práce s lidmi je ta nejtěžší.. Jeden člověk je příjemný, milý a pak přijde úplný opak a dokáže zkazit celý den.. Teď se připravuji na dlouhodobější práci s dětmi, předpokládám, že to také bude pěkně náročné :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, no. 😊
      Ale to si asi nesmíš tak brát. Já si vždycky řeknu, že to byl bručoun, při jeho odchodu pozdvihnu obočí, další zákazník se obvykle zazubí, protože mě chápe, a jedu dál. 😊
      S dětmi ti budu držet palce! ❤

      Vymazat
  5. Jo, lidi. Začala jsem pracovat v knihkupectví, člověk by nevěřil, s kolika různými typy přijde do styku, a kolik z nich po vás chce vyložené zázraky, nemluvě o "měničích", kteří by i tašku za korunu platili dvoutisícovkou. Jo, lidi jsou různí. :D

    https://godblessthegirl.blogspot.com/?m=1

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, lidi jsou různí. Ale kolikrát se opravdu nestačím divit! :D

      Vymazat