sobota 16. června 2018

NÁŠ PRVNÍ AVON POCHOD /2018


 

Ahojte! ☺

Taky na vás ta fotka působí tak strašně pozitivně? ☺ Přesně v takovém duchu se měla celá akce nést, a to už jen z této fotky musíte uznat, že se to povedlo! A to ještě ani nevíte, kolik práce mi dalo ji pořídit, protože čekat na moment, kdy budou všichni otočení tak, aby jim nebylo vidět do obličeje, to stálo čas a trpělivost. No, snad to bude stačit, abych neporušila GDPR... (Jen žertuju! :D)
Hrozně se tu vykecávám, ale když mě to psaní tolik chybělo... Ale teď už je opravdu načase začít psát přímo o tématu! ☺

To, že se vydáme na Avon pochod, už jsme věděli asi 2 měsíce dopředu. Ono by to ani moc jinak nešlo, protože jsem musela objednat trička, která sloužila jako vstupenka k doprovodnému odpolednímu programu. Zarezervovali jsme si jízdenky v RegioJetu, i když už to bylo tak tak, protože (jak jsme později zjistili) jsme nejeli na Avon pochod jediní, a navíc se tam konala nějaká výstava, nebo co. Takže jsme hrábli po posledních volných místech. ☺

Z domu jsme vyjížděli kolem sedmé, v Praze jsme pak byli před devátou. Čekali jsme ještě na dva lidi, se kterými si přítel sjednal nějaký obchod, tak jsme chvilku stáli na nádraží. Pravá chvíle na fotku! ☺


Tady vidíte sochu Nicholase Wintona, který v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí


Po vyřízení nezbytností jsme se vydali na Staroměstské náměstí. Už tam hrála nějaká kapela a akci uváděl pořadatel. Zastavila nás i skupinka slečen, které za příspěvek na léčbu předávaly balónky. Takže jsme pak každý odcházeli ještě s balónkem, které se měly v určitý čas vypustit k obloze. (Bohužel ani jednomu z nás nevydržel, protože buď praskly vedrem nebo se vyfoukly...)



No a jelikož jsme měli ještě přes hodinu čas a nechtělo se nám nikde postávat, vydali jsme se hledat nějakou kavárnu. Když už jsme našli takovou, která působila příjemně, usadili jsme se tam. Dospělačky si daly kafe, já jsem byla nacpaná z RegioJetu a přítel asi taky. ☺



A pak už jsme se vrátili na Staromák, kde byl pár minut nato odstartován pochod. Někde na začátku měly být slavné osobnosti, ale vzhledem k tomu, že my jsme byli někde uprostřed, nemohla jsem je vidět. Chvíli trvalo, než se dal dav do pohybu a než se záplava růžové rozlila do ulic. Byla to nádhera. Takové množství lidí jsem pohromadě nikdy neviděla. Mělo nás tam být přes 20 000! 20 000 lidí podporujících jednu věc. Tak moc mě to všechno hřálo... A když jsem viděla, jak lidé v růžových tričkách zaplnili celý most... Do toho jsem věděla, že další takové množství je za námi, plus něco ještě v nedohlednu za mostem... Ten pocit byl tak úžasný, nepopsatelný! ♥








Trasa měla být dlouhá asi 3 kilometry, ale šli jsme to snad 45 minut. (Tohle už bylo i na mě docela pomalé. :D I když, chápu, kočárky, malé děti, vedro, navíc o nic nešlo - nebyl to závod, nikam se nespěchalo, takže čas byl tomuhle všemu adekvátní.)
Když jsme dorazili na ostrov, který byl místem určení, šli jsme rychle splašit nějaké jídlo a vodu. Ale to vám řeknu... Na jídlo to bylo v pohodě, to se čekalo nějakých 7 minut, dejme tomu. Ale na pití? Pro to jsem se vydala já. Stála jsem 15 minut v řadě, když prodávající oznámili, že limonáda došla a že už jsou jen láhve s vodou. Tak si říkám, no, už tu čekám dost dlouho na to, abych to teď zabalila. Takže jsem tam stála dalších 15 minut, abych si vyzvedla dvě láhve s vodou. No, co víc si přát? :D
Teď už aspoň vím, že si mám příště přibalit velké množství pití do batohu a deku, na které budu moct sedět, obědvat a čekat na koncerty. ☺
K pódiu jsme dorazili, když začínalo vystoupení Václava NOID Bárty. Neříkám nic, zpívat uměl, ale znala jsem snad jednu jedinou písničku. A upřímně, moc mi neseděl. Některé vtipy, dobře, zasmála jsem se. Ale občas na mě působil drze a povýšeně. Můj první dojem... ☺

Tady krásně vidíte, že někteří už Avon pochod nejspíš absolvovali a deky si vzali... ☺


Nejdojemnější částí bylo zaručeně vypouštění balónků. David Deyl spolu s dalšími herci a zpěváky (+ se sborem) zpívali píseň You Raise Me Up, při které se v jednom okamžiku vzneslo k obloze několik tisíc balónků. Byl to tak nádherný pohled, k tomu ta atmosféra díky písničce... Bylo to tak úžasné, dojemné! ♥
Z toho ekologického hlediska už je to bohužel horší. I přestože jsou balónky z rozložitelného materiálu. Určitě by se to dalo vymyslet i lépe, tak, aby to bylo pořád tak krásné, ale ne tak škodlivé...

Vidíte všude ty tečky? ♥



Bohužel, pokud jste si všimli těch mraků, možná vám došlo, co přišlo pak. Slejvák jako prase. Nejdříve jsme se schovali pod strom (když nebyla bouřka, jen déšť), ale ani ten po chvíli nepomáhal. Lilo jako z konve, všichni jsme byli „durch“ mokří. A do toho foukalo, takže nám byla pěkná zima. Paráda, dlouho jsem nebyla nemocná... Naposledy jsem zmokla minulý víkend a za ten týden jsem to ještě ani nestihla doléčit. Ideální příležitost nechladit se znovu! :D (Naštěstí se tak nestalo! :D )
Písničky Davida Deyla jsem tedy moc nevnímala, a když přišla na řadu Dara Rolins, babička s její kamarádkou už se vydaly na nádraží, aby nebyly v té zimě, dešti, a aby si koupily suché oblečení. Já s přítelem a jeho mamkou jsme si jakž takž poslechli ještě tři písničky a pak jsme odešli taky. Protože to počasí bylo fakt nepříjemné...



Když jsme dorazili na metro, vypadali jsme, jako bychom vylezli z kanálu. Mokří až na kost, v botách bazény, všechno by se dalo ždímat. No museli jsme vypadat opravdu parádně! :D
Metrem jsme se dopravili na hlavní nádraží, kde jsme si ponakupovali suché oblečení. Díky tomu dešti tak mám nové kraťasy a parádní mikinu! ☺

Domů jsme dorazili kolem desáté hodiny večer. Asi nemusím říkat, že jsem si rychle zahřála nohy v teplé sprše, hodila na sebe pyžamo a úplně mrtvá zalehla... ☺


Jestli váháte, zda se příští rok Avon pochodu zúčastnit, určitě pojďte. Já sama pojedu určitě, i přes takový ne-úplně-příjemný zážitek nakonec. Ale ta atmosféra, ty pocity a to, že děláte něco pro druhé, to všechno za to opravdu stojí! ☺

A pokud jste z Olomouckého kraje, a nebudete mít v okolí Avon Lady/Gentlemana, tričko vám s radostí objednám já! (Pro rejpálky, z triček nic nemáme. ☺)
Tak doufám, že příští rok nás tam bude zase víc, a že to budete právě vy, kdo ten počet navýší! ☺

Kdyžtak mi dolů napište, jestli jste letos byli a jak se vám líbilo, popřípadě jestli byste uvažovali o účasti příští rok! ☺

To už bude pro dnešek všechno, snad jste si čtení užili tak, jako já psaní! ☺

Přeju vám tolik pozitivní nálady, kolik bylo nashromážděno ten den na jednom místě! ♥


Blogerka Klárka

12 komentářů:

  1. Taky jsem tam byla a moc moc jsem si to užila:D. Ta pozitivní nálada byla úžasná:D.
    Windy pink style

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem tam nebyla a asi spíš ani nepůjdu. Určitě je super, že tolik lidí podpoří dobrou věc, ale akce, kde je takovéto množství lidí, to mi není moc příjemné :) Ale taťkova přítelkyně s dcerama tam jezdí :) Škoda jen, že vám na konci pršelo, hlavně že jste si to ale užili! :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, taky nemám ráda velké množství lidí, ale to, že se účastním dobré věci, mě donutilo to ignorovat a snažit se z toho spíš těšit. 😊
      Tak uvidíš, času na rozhodnutí se je dost! 😊
      Třeba příští rok pršet nebude! 😄

      Vymazat
  3. Už dlouho plánuji se této růžové akce také zúčastnit, ale vždy mi do ní něco vleze :-( navíc to mám celkem velký kus cesty.

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To i já, jsem z Olomouckého kraje. ☺
      Ale tak třeba ti to klapne příští rok! ☺

      Vymazat
  4. Pro mě je to celkem dálka, tak jsem se nezůčastnila ale určitě to bylo fajn a moc pěkné fotky :).

    TheBlondieTale

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To i pro nás, jsme kus od Olomouce. Ale i tak jsme se vypravili! ☺
      Bylo to skvělé! Pokud budeš mít jak a s kým jet, určitě se tam příští rok vyprav! ☺

      Vymazat
  5. Tak to vypadá jako vážně parádní akce! :) A fotky jsou krásné, obzvlášť ten okamžik s vypouštěním balónků musel být naprosto parádní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl to silný okamžik. Stejně jako když jsem viděla na tom mostě to obrovské množství lidí. Měla jsem z toho velkou radost! ☺

      Vymazat
  6. Na této akcičce jsem se také zastavil. Nicméně primární cíl mě a mé kamarádky byl Refufest - interkulturní festival. Tam bylo taky slušně narváno. Nejlepší bylo, když začalo pršet. Všichni se měli nějak blíž, když jsme se mačkali v mistech, kam kapky deště nemohly. Bylo ticho, všichni čekali, až přestane pršet a blogerka Kája (jestli ji znáš), já a má kamarádka jsme tam zpívali, aby se něco dělo. :D
    Ale abych se vrátil zpět k témětu - vypouštění balonků jsem neviděl, nicméně jsem viděl jednu kapelu, jejichž písničky se mi strašně líbily. Nejlepší byla cesta zpět - zmáčení na kost, dřepící v metru a následně v autobuse a mezi námi se pohybovali lidi v růžovém. V autobuse s námi jeli i dvě holčiny, které byly moc sympatické, jejichž make-up se naprosto roztékal a ptali se mě, jestli je řidič autobusu vůbec pustí dovnitř.
    Pokud jde o jídlo a pití, na Refufestu jsme se nadlábli hodně. Za relativně hezké ceny a já jsem měl chlazené velké pivo, takže si nemohu stěžovat. Příští rok chci jet na Refufest znova a možná se zúčastnit i této akcičky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten déšť byl opravdu dost na prd. I my jsme se pak zmáčkli k jednomu stanu, a to jsem měla z jedné strany namačkaného přítele a z druhé nějakou slečnu, taktéž s přítelem. Pár lidí tam tancovalo mezi kapkami deště, jinak zpívaj David Deyl, takže my jsme „zábavu“ měli. :3
      Každopádně je super, že jste zpívali, mně osobně by to asi zvedlo náladu. A ano, Káju „znám“. ☺
      A souhlasím, cesta zpět opravdu stála za to. A jsem škodolibě ráda, že jsme v tom nebyli sami! :D
      Tak snad to příští rok bude lepší! ☺

      Vymazat