čtvrtek 9. listopadu 2017

MŮJ MĚSÍC ŘÍJEN /2017


Ahojte! ☺

Říjen nám zase utekl jak voda, a proto vám přináším jeho shrnutí. Vím, že píšu hlavně tento typ článků, spolu ještě s nákupy, ale k ničemu jinému se jaksi kvůli časové vytíženosti nedostávám. Vždycky si najdu čas alespoň sepsat, jak jsem určitý měsíc strávila! Tak si užijte článek!☺

7.10. mi (konečně) začala florbalová sezóna. Nebo, ona začínala už asi v půlce září, ale my jsme zrovna měly „stop“, takže se nám to posunulo. Tento konkrétně jsme pořádaly my. Nastoupila proti nám Olomouc a Krnov. S Olomoucí jsme prohrály 0:11 (ano, víme, žádná sláva) a s Krnovem jsme remízovaly 2:2. Podle mě jsme měly na to je i porazit, ale únava a chybějící hráči udělali své. Ale určitě jsme do toho daly všechno a bojujeme dál! ☺

10.10. byl pro studenty španělštiny smutný den. Odcházela nám na mateřskou naše paní učitelka, a místo ní měla nastoupit pár dnů nato nová. Složili jsme se a nechali jí vyrobit ručně háčkovaného medvídka. Mně osobně se moc líbil a paní učitelce, myslím, taky. Ona nám na oplátku uvařila čaj, donesla buchtu a něco jako indiánky. Pěkná rozlučovací hodina. ☺

Jinak kdybyste chtěli uháčkovat podobného medvídka nebo jiné zvířátko, tvoří je Lenka Zamykalová.
Menší reklama, protože je fakt moc šikovná! ♥


V pátek 13. jsem jela s přítelem k taťkovi. Zašli jsme si do lesa na hříbky, upekli buchtu, koukali na filmy, odpočívali, chvilkami se učili...
Dokonce jsem stihla taťku i přítele ostříhat. No, u taťky je to jednoduché, zapnete strojek, párkrát projedete a je to. Ale u přítele to, jako vždycky, trvalo docela dlouho. Navíc mě poprosil, abych mu to nechala delší než minule. Odpověděla jsem, že to chápu a že to tak udělám. Pěkně jsem si udělala přechody mezi jednotlivými délkami, které se mi povedly lépe, než u minulého stříhání, a pak jsem se vrhla na stříhání vrchní části nůžkami. V duchu jsem si stále opakovala, že to má být delší, tak jsem to stříhala opravdu o kousek. A když jsem skončila... přítel měl vlasy stejně krátké, jako posledně. Nevím, jak se mi to zase povedlo...
Každopádně věřím, že příště to bude zase lepší, protože čas stříhání se pomalu zkracuje a výsledek jako takový je na konci lepší (sice jsem teď neodhadla délku, ale na tom se pracuje). Jednou to určitě bude přesně takové, jaké to mám vymyšlené v hlavě. Tentokrát jsem ale příteli řekla, že za tři týdny, až to trochu doroste, to bude vypadat přesně tak, jak jsem chtěla! :D



Další pátek jsem (opět) s přítelem vyrazila na trénink. Po něm jsem se osprchovala, převlékla a valili jsme na Džemfest. Přijeli jsme zhruba do poloviny vystoupení Pokáče. Potom jsme zhlédli Trochu Klidu, Voxela a počkali jsme si i na Tomáše Kluse.
Během Voxelova vystoupení se k nám připletl nějakej opilej chlap a začal sahat na ženský okolo nás. Přitulila jsem se k příteli a snažila se ho neřešit. Pak nám začal strkat k obličejům kamerku. To už jsem byla dost naštvaná a příteli jsem řekla, že mě to už fakt přestává bavit. V tom se přítel otočil a začal ho tlačit ven, směrem k sekuriťákovi. Lidé mu automaticky uhýbali. Dotlačil ho tedy až k ochrance a začal jim naštvaně vysvětlovat, co se děje. To už jsem stála za ním. Dvě ženy, které stály kousek ode mě, pak taky potvrdily, že je obtěžoval, tak ať ho vyhodí. Ochranka ho pak vyvedla někam pryč. Když jsme se propletli zpět na naše místo, úplně jsem cítila, jak příteli buší srdce. Což bylo pochopitelné... Postavově je sice takovej drobínek, ale ruce má dost silné. Navíc jsem nečekala, že by se takhle vzepřel, naštval a takhle zareagoval. Dost mě tím překvapil, ale zároveň moc potěšil! Od té doby se na něj zase dívám trochu jinak.
No a při vystoupení Tomáše Kluse se před nás nacpal nějakej patnáctiletej postavově objemnější, ale jinak malej, kluk, kterej si začal Kluse natáčet. Říkám: „Dobrý, natočí si jednu písničku a vrátí se zpátky...“ Ale ono prdlajs. Půlka druhé písničky uběhla a on se pořád neměl k odchodu. Tak jsem mu poklepala na rameno a říkám: „Hej není ti to jako blbý se sem takhle nacpat? Laskavě se otoč a vrať se zpátky. Dík.“ Neřekl ani půl slova. Jen zaraženě koukal. Pak se otočil a zmizel.
Zážitků jsme měli na ten večer až až. Co se ale týká vystoupení jako takových, užila jsem si je. Moc jsem se těšila na skupinu Trocha Klidu, ale ta mě tentokrát zklamala. Asi úplně nedokážu říct proč, ale nebyla jsem nadšená, jako vždycky. Co se ale týká Voxela, ten se mi naopak líbil moc. Smála jsem se v podstatě po celou dobu, co vystupoval. Opravdu paráda! A Tomáš Klus? Snad v životě jsem neviděla někoho takhle nabitého pozitivní energií, o kterou se dělí. Přebíhal a poskakoval po pódiu celou dobu, co zpíval. Teda když pominu tu chvilku, kdy slezl mezi posluchače. A i mezi nimi pobíhal tam a zpátky. Na něm bylo opravdu vidět, že tímhle žije. Ani to neumím pořádně popsat, ale ten příval energie byl až neskutečný! ☺





No a druhý den se jelo na zápas. Přestože jsem spala nějakých 6 hodin, v zápasech jsem měla docela „dost energie“ (= tolik, kolik mám obvykle - spojení „dost energie“ bych ale asi nepoužila ani v ostatních zápasech :D). Všechno jsem odehrála, jak nejlépe jsem mohla. S Ostravou jsme sice prohrály, ale výsledek 3:10 už nebyl tak hrozný, jako ten s Olomoucí. S Opavou jsme se dost držely, bylo to opravdu hodně vyrovnané. Nakonec nám to ale o kousek uteklo a prohrály jsme 3:4.
(Mimochodem takových výsledků jsme nikdy nedosahovaly, takže takhle jsou to pro nás opravdu úspěchy! ☺)

Ve čtvrtek 26.10. jsem měla prázdniny, tak jsem se vydala za přítelem do Brna. Přijela jsem něco málo před třetí hodinou. Přítel si mě vyzvedl na nádraží a tramvají (vím, že v Brně je to šalina, ale já jsem jela tramvají! :D) jsme dojeli ke kolejím. Přítel pak musel ještě na dvě hodiny do školy, a já jsem zůstala na koleji. Na notebooku jsem tvořila jeho dárek, o kterém ale nemůžu napsat víc, protože bych mu zkazila vánoční překvapení. Když pak přišel, začali jsme se chystat na večeři. A to byl teprve zážitek!
Když jsme dorazili do restaurace s názvem Butcher´s, nahlásili jsme jedné paní, na který stůl máme rezervaci. Pokynula nám, ať jdeme s ní. Procházeli jsme restaurací zahalenou do červené a tmavě hnědé barvy. Sotva jsme dosedli, přišel číšník, který nám donesl paštiku a kousky pečiva, spolu s jídelními a nápojovými lístky. Když odešel, pořádně jsem se rozhlédla. Všude lidé v sacích a šatech, se šampaňskými, víny nebo jinými drahými drinky. Necítila jsem se úplně dobře. Bála jsem se pohnout, cokoliv udělat, aby to nebylo v takové společnosti nevhodné. Snažila jsem se na to nemyslet a četla jsem si jídelní lístek.
Na pití jsem si nakonec dala Americkou limonádu. A na jídlo jsem si vybrala tortillu zapečenou se sýrem a kuřecím masem. Sice byla v sekci předkrmů, ale to mi nějak nevadilo. Ale když jsem to říkala číšníkovi, čekal, že budu pokračovat v objednávce: „No, to máte jako předkrm, a dál?“ Odpověděla jsem, že nic, že tohle bude moje večeře. Pokýval a podíval se na přítele. Ten si dal jahodovou limonádu a burger s kuřecím masem.
Když nám to přinesli, v hlavě mi zůstala viset číšníkova otázka, co budu jíst po předkrmu. Když jsem totiž uviděla přítelovo jídlo, které bylo ze sekce hlavních chodů, absolutně jsem nepochopila, jak tohle může někdo sníst. Navíc ještě po předkrmu! No šílenost. Já jsem si v klidu snědla svoje 4 tortillové trojúhelníčky a byla jsem plná. Ale upřímně, chuťově jsem čekala asi něco víc. Přítel snědl ze své porce půlku a zbytek si nechal zabalit. Protože tohle sníst, navíc na večer, by byla asi sebevražda.
Číšník nám pak přinesl účet. Přítel mu řekl, že by chtěl platit kartou. Odpověď číšníka mě ale zarazila: „A spropitné bude v hotovosti nebo kartou?“ Viděla jsem přítelův zaražený obličej. Nakonec mu řekl, že v hotovosti. Do ruky mu vložil padesátikorunu, on poděkoval a odešel. Vyjevená jsem koukala na přítele, ale vypadal asi jako já.
Vím, že v některých zemích se dává dýško automaticky, ale myslela jsem si, že v Česku tomu tak není. Asi jsem se spletla... Ale říct si o to, to mi přišlo dost neslušné a sprosté. Takže celý závěr? Myslím, že se dají určitě najít restaurace, kde se najíte stejně dobře, nevyhodíte tolik peněz a nebudete se z celé té předstírané profesionality a 100% dodržovaných společenských pravidel a zvyků z jiných zemích cítit nejistě, nervózně a neuvolněně.
S přítelem jsme se shodli na tom, že tohle už znovu absolvovat nebudeme a že do podobných podniků už nevkročíme. Proč taky?


Moje jídlo tady vypadá fakt pidi, ale bylo to dost sytý a pro mě tak akorát. Navíc v porovnání s takovýmhle burgrem by vypadalo všechno malé! :D


Výzva 2017

1. týden
a) Dát si jedno jídlo, které se nehodí do zdravého jídelníčku
Tento bod najdete už snad 10x vypsaný v předchozích článcích o mých měsících, takže pokud ještě nevíte, proč tento bod neplním, mrkněte do nich. ☺

b) Vyzkoušet nějaký výrobek ze sóji
Moje volba padla na vanilkové sójové mléko z DM. Už jsem ho měla jednou, ale chutnalo mi natolik, že ho mám doma znovu. Není tak drahé jako Alpro a chuťově je taky dost dobré! Tak na něj určitě mrkněte! ☺

c) 200x dřep s výskokem
Tohle se divím, že jsem přežila! :D Před tím jsem si odcvičila jen nějakých 10-15 minut a šlo se na to. Dřepy jsem si rozdělila do 5 sérií po 40. Mezi nimi jsem měla vždycky minutku pauzu. Ale upřímně, umírala jsem pěkně. Po 20. dřepu v sérii už mě začínala pálit stehna. Ale zvládla jsem to! A když jsem docvičila, byla jsem ráda, že chodím. Pořádně jsem se protáhla, abych mohla chodit i druhý den. No, trochu to možná pomohlo, ale i tak jsem to následující den při chůzi cítila. Tohle byla teprve výzva! ☺

2. týden
a) Udělat si salát se zálivkou
No, vzhledem k tomu, že saláty se zálivkami nemám ráda a vždycky, když je máme doma k obědu, si naberu jen ten ochucený salát a zálivku nechávám druhým, jsem byla ráda, že jsem se k tomu dokopala. Ale udělala jsem si klasickou - voda, ocet, cukr, sůl. Hořčičné a podobné zálivky vyššího levelu nechávám na mamce! :D


b) Dvakrát hodinový workout od Blogilates
Obecně některá videa od této optimistické slečny dávají dost zabrat sama o sobě. A ještě si je poskládat do hodinového workoutu, no pecka. Ale poctivě jsem splnila i tento bod. Vám přikládám videa v takovém pořadí, v jakém jsem je cvičila. Snad nebudu jediná, která při cvičení v některých částech umírala! :D

1. workout







2. workout







3. týden
a) Oběd s celozrnným kuskusem
No, kuskus jsem sice použila, ale ne celozrnný. Každopádně mi to nějak nevadí, doma jsme měli asi tři balíčky klasického, tak jsem nechtěla kupovat další, zvlášť když tu stravu nějak extra nehrotím. A co jsem kuchtila? Nějakou takovou směsku z toho, co jsem doma našla. Nakrájela jsem si salátovou okurku, ledový salát a uvařená vajíčka, smíchala jsem to s naboptnalým kuskusem a bylo to! ☺

b) Jít dvakrát běhat alespoň na 40 minut
Upřímně, k běhu bych se musela hodně, hodně nutit. A to jsem nechtěla. I tak slovo „musím“ používám stále docela často (ale pracuju na tom). Naopak vzít Jess a jít se s ní klidně na tu třičtvrtě hodinku projít, to jsem se nemusela přemlouvat vůbec. Navíc se vyvenčil i ten náš plyšák, který jinak leží celý den na gauči, takže ven prostě potřebuje. Tahle obměna tedy měla vlastně hned dva plusy! ☺

                   

Najdete Jess? ☺


4. týden
a) Udělat si salát s kuřecím masem
Přestože jsem maso teď hodně omezila, salát jsem si udělala. Použila jsem ledový salát, okurku, pár rajčátek, vajíčko, kuřecí maso osmahnuté na nějaké kořenící směsi a slunečnicová semínka. A řeknu vám, byla to pecka! Navíc když jsem domů přišla vyhládlá asi ve čtyři hodiny, takový oběd mi fakt bodnul! ☺


b) Zacvičit si podle nějakého Pétiného videa
Jelikož většinu Pétiných workoutů jsem už někdy cvičila a posilování celého těla bylo právě to, které mi ještě do „sbírky“ chybělo, bylo mi celkem jasné, k čemu tento bod využiju.



A tohle je pro dnešek všechno. Jsem teď trochu ve skluzu a máloco teď stíhám tak, jak bych chtěla, takže by byl zázrak, kdyby tomu u článků bylo jinak.

Užívejte si listopadových dnů, než se všechno kolem nás začne halit do sněhové peřiny. Protože už se to krátí! Mějte se krásně! ☺


Blogerka Klárka

2 komentáře:

  1. To se divím, že jste do taové restaurace vůbec šli... Já bych tam kvůli té cenně asi se ani neodvážila vlést :D :D

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme to zkoušeli poprvé, dlouho jsme nikde nebyli, tak mě tam přítel vzal. Tahle restaurace nám navíc byla doporučená, ale asi jsme na něco jiného. O ty peníze by ani tak nešlo, kdyby mi/nám tam bylo fajn. Na cenu zase tak nehledíme, když si chceme udělat radost! ☺

      Vymazat