čtvrtek 24. listopadu 2016

BLOGEŘI A ČEŠTINA


Ahojte! ☺

Konečně jsem si zase našla chvilku na psaní. Nápad na tento článek už jsem měla dávno, ale nějak jsem se nedostala k jeho realizaci. Až do teď. Přestože teď nemám na čtení cizích blogů skoro vůbec čas, občas nějaký rozkliknu a situace, kterou budu dneska kritizovat, je pořád stejná. Alespoň přestanu na chvilku myslet na dění kolem mě a zaměřím se na něco, co můj život neovlivňuje, ale co mi na blozích jiných autorů opravdu dost vadí!

Podle nadpisu a obrázku už jste jistě pochopili. Chci se dneska zaměřit na české blogery a jejich rodný jazyk. Shrnu všechny své dojmy do tohoto článku a doufám, že já sama si neodnesu nějak velkou kritiku a že mi dáte ve většině případů za pravdu! ☺

Čím začnu... Úplně nejvíc mě asi vytáčí i/y. To tito spisovatelé přeskočili třetí třídu, kdy se brala vyjmenovaná slova? Nebo pátou, ve které měli pochopit shodu podmětu s přísudkem? Mně samotné to bije do očí, jen to vidím. To, že u středního rodu existuje v přísudku „a“, radši ani nebudu rozebírat, protože bych někomu mohla rozbít původní představy. Nevím, co je na tomhle tak složitého. A dle mého názoru by člověk, který tyto základy neovládá, neměl svá díla radši vystavovat dřív, než projdou kontrolou. A nebo by se to jednoduše mohl naučit a pak teprve psát...

Další takovou primitivní věcí je mě/mně. To je totéž. Jsou pro to jasná a daná pravidla, pomůcky a vodítka. I tak ale na spooooustě blozích vídám v kolonce o autorovi nadpisek „O mě“. Ano, bravo, už ani nemám chuť pokračovat ve čtení, adiós! Pak může být autor sebelepší, ale já dávám hodně na první dojem a tomu chyba v podnadpisu moc nepřidává. Ve většině případů blog jen prolítnu, ale nemám chuť ho číst. Není to škoda?!

No a ještě jednou takovou skupinou je s/z. Tohle nebylo jednoduché ani pro mě, existují tu zase nějaká pravidla a výjimky, ale buď jsem si jistá, nebo si to někde zkontroluji, popř. se někoho zeptám. Čeština je dost bohatá, takže existuje spousta slov, která mohou mít obojí, ale s každým písmenkem znamenají něco jiného. Tak nebuďte líní a radši si to ověřte třeba na webu a nesnažte se hrát na 50na50...

Teď se dostaneme k uvozovkám. Nevím, co je tak těžké na tom, naučit se psát klasické uvozovky. Dole, nahoře, dole, nahoře... Strašně často se mi stává, že buď autor nemá uvozovky vůbec, nebo je nahradí dvěma čárkami dole či značkou pro minuty u stupňů. Tak jen taková rada pro ty, kteří tohle ještě neovládají. Na klávesnici existuje zkratka, kterou použijete pro psaní uvozovek. Pecka, že? Pro dolní uvozovky je to Alt+0132, pro horní Alt+0147. Prsty vám po několika opakování už budou po klávesách hopsat samy. Tak a teď doufám, že už žádné napodobování uvozovek nikde neuvidím!

A poslední chybou, kterou vídám hooodně často, jsou (ne)překvapivě čárky. Tyto chyby dělám já, vy i ostatní autoři. Pro mě (a nejspíš i pro většinu z vás) jsou čárky jednoduše peklo. Tam patří, protože... Sem ne, protože je to výjimka... Tady by byla, kdyby... Samé výjimky, složitá pravidla... Téměř vždy na nějakou zapomenete. Jsem schopná přejít 3 čárky před „nebo“, kdy se musíte fakt zamyslet, jestli tam patří, nebo ne. Ale když někdo v celém článku nenapíše ani jednu čárku před „že“, „protože“ a „ale“ , tak to pardon, ale mazejte zpátky na základku!

Je toho dost, co mi vadí na češtině blogerů. Rádoby počeštěná slova, hrozně moc zdrobnělin, častá nespisovnost... Stojím si za názorem, že bloger by měl češtinu ovládat. Stejně jako třeba kadeřník má umět stříhat, automechanik má znát náhradní díly, překladatel umět angličtinu tak dobře, jako češtinu... Jasně, každý děláme chyby a nikdo není perfektní. Jen je podle mě škoda zahazovat skvělý nápad na článek a nadějný blog jen kvůli tomu, že neumíte pravopis. Pokud vám něco dělá problém, doučte se to. Věřte nebo ne, ale i když vám čtenáři do komentáře nic o chybách nenapíší, vnímají je. Teda alespoň já určitě.

Tak upalujte mrknout na svůj blog, jestli tam náhodou nemáte nadpisek „O mě“! ☺

Blogerka Klárka

11 komentářů:

  1. Já mám alergii na hold/holt :). Jinak doufám, že moc chyb nemám. Snažím se je pečlivě opravovat, ale... Doufám, že mi jich moc neuteče. Čárky jsou i moje noční můra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď jsem zrovna rozklikla jeden článek a hned v úvodu jsou tři překlepy. To mi vadí, že to lidi po sobě nečtou. Píšou rovnou do blogu a pak to podle toho vypadá. Jak může někdo uveřejnit něco, co si po sobě nepřečte?

      Vymazat
    2. Já to po publikaci hned pošlu příteli, který to prolítne. Jo, stane se, překlepneš se, to se dá tolerovat, není to neznalost, jen nepozornost. Mělo by to však být v nějakém měřítku. Mít v každém druhém slově písmenka navíc taky nepůsobí dobře. Ale ta gramatika, pravopis a chyby v češtině mi fakt vadí hodně.

      Vymazat
  2. Úplně souhlasím. Tohle je přesně důvod, proč radši točím videa ... než napíšu článek na blog, musím to dát někomu na kontrolu, a už to zabírá spousty času. V čárkách já totálně plavu což asi může být vidět ... Jinak moc hezky napsané. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I ve videích se dá udělat spoustu chyb. Mně některé youtuberky nejsou nejsou sympatické tím, jak se vyjadřují a jak působí. Možná se dá ve videích udělat ještě víc chyb než v písemném projevu. U textu máš možnost se k němu vždy vrátit a chybky opravit. U videa ne...

      Vymazat
  3. Konečně to někdo napsal. Teď ještě, aby si tvé řádky přečetly ty, kterých se týkají nejvíc... a vzaly si je k srdci.

    OdpovědětVymazat
  4. Někdy nechápu, poč lidi, kteří evidentně češtinu a pravopis nesnášejí, píší blog... :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky ne. Možná hledají popularitu i přes to, že budou dělat něco, co je nebaví... :/

      Vymazat
    2. Možná proto, aby dostali "recenzní výtiski"... (jasně, ne nutně všichni, jen se zase jednou projevilo moje pesimistické já)

      Vymazat
    3. Upřímně doufám, že ty "recenzní výtiski" jsou schválně napsané s měkkým i a ve stupňových minutách... :D

      Vymazat