čtvrtek 7. července 2016

MŮJ MĚSÍC ČERVEN /2016


Ahojte!☺

Až teprve teď jsem se dostala k napsání článku o uplynulém měsíci. Konečně jsou prázdniny, já dnes nejdu na brigádu a mám odpočinkový den, takže mám čas v klidu napsat, co všechno se událo v červnu!

V tomto měsíci jsem nevydala nějaké velké množství článků. Nechci to všechno házet na to, že jsem se snažila napsat co nejlépe poslední testy. Ani na to, že jsem začala chodit na brigádu. Nějaký volný čas jsem pořád měla, i když ho nebylo bůh ví kolik. Jenže jsem neměla nápady a náladu. Nechtěla jsem se nutit do psaní, násilného vymýšlení témat a focení fotek. Psala jsem teprve tehdy, když jsem chtěla a měla o čem.

V pátek 10.6. jsem jela s přítelem, mamkou, jejím přítelem a sestrou na vyhodnocení soutěže Skrytá paměť Moravy, která měla letos téma „Náhody neexistují“. Konalo se ve Slovanském hradišti v Mikulčicích. Zúčastnila jsem se já i přítel, každý ve své kategorii. V té mé bylo přes 250 prací, v jeho necelých 100. Bohužel se neumístil ani jeden z nás. Výherní práce pak autoři četli. Mně osobně se líbila jen jedna, od vítěze v mojí kategorii. Jeho dílo bylo humorné, nevynucené, neprůhledné, dobře napsané, záživné, četl ho srozumitelně a bez zádrhelů. Vážně povedené! To se ovšem o ostatních umístěných říct nedalo. Buď si to huhňali pod vousy, nebo drmolili. Některé nebylo skoro slyšet. Když už jsem teda slyšela, co říkají, byla na mě jejich tvorba složitá nebo naopak moc jednoduchá. Podle mě si většina děl umístění nezasloužila. Nebudu říkat, že to moje bylo extra úchvatné. Jen bylo dost podobné jednomu, které se umístilo. Zkrátka bylo průměrné. Upřímně si myslím, že by se našly lepší práce... Ale na druhou stranu to byl hezký výlet. Program doprovázel talentovaný hudebník Tomáš Karlík a vše bylo zakončeno výborným rautem. Takže i přes to, že jsem tam seděli tak 2 hodiny a poslouchali práce, které nás neuchvátily, jsme si den užili!





Hned po této akci jsme jeli rovnou na chatu k taťkovi. Zůstala jsem tam jen já s přítelem. Sestra jela s mamkou a Jardou domů. My jsme během soboty a neděle byli na houbách, hráli ping pong, badminton a užívali si pohody. Jo a abych nezapomněla, trávili jsme poslední dny se štěňátky, protože pak už si pro ně začali jezdit noví majitelé! ☺





13. 6. jsem oslavila své další -nácté narozeniny. Nepořádala jsem žádnou oslavu, neměla jsem na to nějak chuť... Nevím, co se stalo, ale nějak jsem byla ze všeho už tak unavená, že se mi prostě nechtělo. I přes to jsem napsala o svých narozkách článek, protože bylo o čem. Přítel a kámoška pro mě připravili hezké (a šílené) překvapení, čehož si moc cením. Stejně jako všech dárečků a přání. Děkuju! Přikládám odkaz na článek o mém narozeninovém překvapení → Všechno nejlepší!

Zhruba v polovině června se mi povedlo dostat ke kadeřnici. Byla jsem hrozně ráda, protože už jsem začínala mít odrostlé vlasy. Bohužel jsem tam nešla na přebarvení... Ale na pravý opak... Červené vlasy, ve kterých mi bylo tak dobře a ve kterých jsem se cítila svá, budu muset odbarvit. Rostou mi celkem rychle a barvy z drogérek, kterými je mamka barvila, mi vlasy ničí. Navíc teď není taková možnost, aby mi je měl vůbec kdo barvit. A s kadeřnicí bych se z brigád nedoplatila. Až budu starší a budu vydělávat, k barvě se možná vrátím. V červené jsem se fakt našla. Jen to teď bohužel nepůjde... Takže jsem u kadeřnice nechala přes litr, kdy mi 3 hodiny stahovala červenou z vlasů a nanášela barvu, která by se té mé podobala nejvíc. Trochu to pomohlo, ale překrýt červenou není jen tak. V polovině července jdu už jen na přebarvení a ostříhání. Pak to nechám odrůstat, dokud se mi nevrátí moje světle hnědá...

Posledních 2 týdny v červnu už jsme ve škole nic moc nedělali. Dopsali jsme posledních pár testů a pak jsme chodili do školy vlastně jen sledovat filmy. Předposlední týden školního roku jela celá naše třída na výlet na Bozeňov. Jako vždy to byla super akce. Měli jsme volno, dělali jsme, co jsme chtěli. Poznali jsme se i z jiných stránek a přehodnotili různé názory. Některým vyplynuly poslední částečky, aby si uvědomili, kdo jaký je. Paní třídní nám nechávala svobodu, ale vlastně nás nespouštěla z očí. Pořád nás hlídala. Ale taky nás učila být zodpovědní sami za sebe. Našla tu správnou míru toho, jak moc se o nás musí starat. Věřila nám. A my ji nezklamali.
Nebudu vypisovat celý náš výlet. Vlastně jsme byli přes den v kempu nebo jsme se šli projít. Pak nastalo shánění dřeva a sezení do noci u ohně. Někteří o půlnoci hráli fotbal, jiní se koupali v nádrži v dešti. Prostě jsme dělali, na co jsme měli chuť.
Z úterý na středu v posledním školním týdnu jsme měli ve škole Gym párty. Byla to taková naše rozlučka a zároveň nejspíš poslední společná akce se třídní. Psala jsem o ní samostatný článek, takže všechny podrobnosti si můžete přečíst tady → Gym párty

V tutéž středu se konala ještě jedna velká akce. Převoz dárku pro třídní. Pokud jste viděli předchozí článek, víte, že jsme jí pořídili kozu! Proč? Květiny a čokolády už jsou ohrané! :D Článek tady → Akce koza aneb dárek pro třídní

Na závěr bych napsala něco o konci školního roku. Po příchodu do třídy jsem od dvojčat dostala přání a drátkovanou růžičku na rozloučenou. Přestupují na jinou školu, tak nám chtěly dát něco na památku. Každá jejich kamarádka dostala jinou barvu kytičky i přáníčka. Pojistily si tak, že na ně doopravdy nezapomeneme a že budeme mít vzpomínky nejen v paměti...
Pak následovala promluva do duše od instruktorů, kteří s námi mají jet na kurz, jehož úkolem je poznání nové třídní učitelky a upevnění vztahů ve třídě. Mně osobně to přijde zbytečné, takže mě nezvyklali. Jak to působilo na ostatní, kteří se původně rozhodli, že nepojedou, nevím. Ale já se držím původního rozhodnutí. Nevěřím tomu, že se po čtyřech letech dá něco upevňovat. Každý už ví, s kým se chce a nechce bavit. Na doťuknutí mi stačil i zmiňovaný školní výlet. Navíc mám pár důvodů, proč nechci jet. Třeba budou některé zážitky fajn, ale mně to za tu náladu na podobných akcích a za stavy po nich nestojí.
Když instruktoři odešli, řekla nám k tomuto kurzu pár slov i paní třídní. Potom nám rozdala vysvědčení, pochvaly a důtky.
Když jsme měli všichni všechno, pustila nám písničku We are the champions, kterou jsme slyšeli už po jednom vysvědčení. A taky video z výletu, které vytvořily holky.
Před úplným koncem nám dvojčata rozdala muffinky s různými lístečky se vzpomínkami. Každému jeden. Bylo to od nich hrozně hezké! ♥
Když jsme skončili, rozloučili jsme se, my holky se poobjímaly (i s třídní) a pak jsme se rozprchli...

Tady bych to tedy asi zakončila. Nevím, jak to bude se články teď v červenci a v srpnu, protože za 10 dní odjíždím pomáhat do penzionu do Rakouska. WiFi by tam měla být, jen nevím, v jakém stavu. Taky netuším, jaká nálada bude převládat, jestli budu mít nápady a chuť psát... Tak uvidíme...

Každopádně vám přeju naplno prožité prázdniny, léto, dovolené a různé akce! ☺ Mějte se krásně! ♥


Blogerka Klárka

10 komentářů:

  1. S tou farbou je to škoda, červená je veľmi pekná :) ale pekný článok :) Pekné prázdniny
    http://theflemmieux.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  2. Ježiš ty štěňátka to je rozkošnost, škoda, že se musí vždy udat novým majitelům, já bych to nezvládla!
    BLOND SITE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak lehký to není, ale věř, že jsou horší věci... :)

      Vymazat
  3. Ahoj Klárko, máš krásný blog a krásné téma. Obracím se na tebe jako blogerku s takovou neobvyklou žádostí, ale moc se ve světě bloggerů zatím neorientuji a chtěla jsem se Tě zpetat, jestli neznáš nějakého jiného bloggera, který by se mohl zabývat elektronickýma cigaretama? Nebo někoho, kdo by ho znát mohl? Nevíš, zda existuje nějaká skupina, kde se bloggeři potkávají, nebo existuje něco jako "seznam bloggerů"? To už bych asi chtěla hodně, co?   Každopádně budu strašně moc vděčná, za jakoukoliv informaci. Děkuji a omlouvám se, že jsem tě obrala o čas. Krásný den!
    Katka ;)
    PS: Odepsat mi můžeš případně na dalmatinka2004@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuju moc! :)

      S těmi cigaretami ti vážně neporadím. Netuším, fakt ne... :/

      My jako blogeři jsme v kontaktu přes různé skupinky na facebooku. O seznamu nevím, neslyšela jsem o ničem podobném. Ani oficiální setkání zatím nejsou. Vím, že byly nějaké pokusy pár blogerů, kdy se chtěli sejít a poznat se. Jestli se to povedlo ti ale taky nepovím... :/ Víc ti neporadím... Ale neboj, po čase se do toho dostaneš a budeš se orientovat i sama :)

      Vymazat
  4. Opět krásný článek :) nic jiného se od tebe nedá ani očekávat . Jsi moc šikovná, určitě to s Blogem dotáhneš daleko :) https://wendywil.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéj, tvoje komentáře vždycky tak potěší! ☺ Hned mám po jejich přečtení lepší náladu a další motivaci! ☺ Tento není výjimkou! :3 Děkuju moc! ♥

      Vymazat