neděle 3. července 2016

AKCE KOZA ANEB DÁREK PRO TŘÍDNÍ


Ahojte!☺

Ano, čtete nadpis správně. Nedělám si z vás legraci. Dokonce se pod názvem tohoto článku neskrývá nic jiného. Jednoduše bude o tom, jak naše třídní dostala dárek na rozloučenou. A jelikož jsme originální, výjimeční a chtěli jsme být nezapomenutelní, dostala od nás kozu...♥

Takže, pěkně od začátku... Proč dáváme naší paní učitelce vůbec nějaký takový dárek? Končí jako naše třídní, příští rok dostaneme novou. Je taky hrozně fajn, ale jde o to, že nás ta naše původní svým způsobem opouští. Tak jsme se chtěli rozloučit, nechat jí na nás památku. A proč kozu? Vyvinulo se to z toho, že už vlastní maličké ovečky, takže holky přišly s nápadem, že jí dáme další. No a já se spolužákem jsme to pak tak převraceli, že z toho nakonec vznikla koza.

Potom už se přešlo do fáze, kdy bylo potřeba kozu sehnat... No a kdo to vyfasoval? Ehm, já? Takže jsem volala jednomu známému, od kterého jsme tato rohatá stvoření měli taky a začala to domlouvat. Řekl mi, že se na ni mám přijít podívat. Tak jsem vzala přítele a v jeden den jsme se tam vydali.

Když jsme došli na jeho ekofarmu, zavedl mě do chlívku a ukázal mi malou roční bílou kozičku, kterou by mi mohl prodat. A částka, kterou za ni chtěl, byla vyloženě směšná. Vysvětlil mi, že když je to jako dárek a ještě takhle hezky od třídy, nechá mi ji skoro zadarmo, Navíc chtěl zmenšovat stádo, což byl další důvod, proč nebyla drahá. To ale samozřejmě neznamená, že mi ji takhle „nechá“. Mohl ji klidně prodat dráž. Ale neudělal to. Bylo to od něj hrozně hezké a já si toho moc vážím. 

To by bylo, koza je domluvená, s odvozem prý taky nebude problém. Dalším krokem bylo vybrání peněz od spolužáků. Čekala jsem, že to bude děs, budou se vykrucovat, protestovat, mrčet a odmlouvat. Nikdo z nich to ale neudělal. Dost mě to překvapilo, protože máme strašný problém se na něčem shodnout. Jakmile ale začal spolužák vybírat peníze, začali k němu chodit stále další lidi a ochotně mu házeli do složky své peníze. To bylo taky moc fajn, mohli bychom to praktikovat častěji! :D

S mamkou jsem pak dořešila lístečky pro třídu, na kterých bylo napsané, jak to bude s dopravou, v kolik a kde mají být atd. Všechno bylo domluvené na středu kolem 15.hodiny. A pak se to začalo lámat...

V ten den jsem kolem jedenácté volala tomu pánovi, že se před třetí hodinou stavím a že odvezeme tu kozu. A začal problém. Vymlouval se, že musí sekat trávu, že to nepůjde, takže si buď sjednám odvoz a nebo mi ji tam hodí v pět večer, popřípadě další den v devět ráno. Když jsem mu na to odpověděla, že na nás budou čekat spolužáci u domu třídní, řekl mi, že to mám blbý a že to nepůjde. To jsem začínala nervit, tak jsem jen odvětila, že to zkusím vyřešit a zavěsila jsem. Šla jsem zrovna domů z autobusové zastávky a polovinu cesty jsem nadávala, jakej je to debil, že něco slíbí a pak to takhle ruší. Bohužel jsem nevěděla, co dělat...

Volala jsem tedy spolužákovi, který navrhl, že mám brnknout mamce, jestli nemají na firmě volnou dodávku nebo tak. A mamka? Jako obvykle mě vytáhla z průšvihu. Auto prý je volné a kozu nám s přítelem Jardou odveze. Super! Teď to ještě oznámit tomu chlapíkovi. Neochotně jsem zvedla telefon a odvykládala mu, jak to bude dál. Nelíbil se mu ten čas, ale to mi v tu chvilku bylo ukradený. Holt si bude muset najít deset minut času na odchycení kozy. Tráva bude muset počkat...

O půl třetí jsem došla se spolužákem na jeho pozemek, kam pár minut po tom dojela mamka s Jardou. Postarší pán nahnal kozy do ohrady, ale pak se snad čtvrt hodiny vykecával s mamkou o hospodářství a nevím o čem ještě (respektive on mluvil, mamka poslouchala). Ale my jsme začínali mít menší skluz. Zaklepala jsem na své zápěstí tak, aby mamka pochopila, že nemáme čas a že musíme jet. Začala se mu opatrně vykrucovat, až nám konečně vyvedl kozu. Nebyla to sice ta, kterou jsem měla mít, ale nevadilo to. Rozdíl byl jen v barvě. Nebyla čistě bílá, ale taková krémová. Naložili jsme ji do auta a vyjeli. Hurá! 



Bohužel při tom vykecávání mi volali spolužáci, kteří chtěli dojet za třídní autobusem. Prý už měli sedět 5 minut na sedadlech a být na cestě. Řidič ani vozidlo však nikde. Super, fakt! Šli se tedy zeptat na informace. Tam jim řekli, že autobus jel v jinou dobu a měl psaný jiný směr nebo co. Na internetu nic, v jízdním řádě nic... Ale co teď? Nakonec se jim povedlo sjednat dva ochotné rodiče, kteří by skupinku asi šesti lidí dopravili na určené místo. Další problém byl vyřešen, uf...

Nakonec jsme u hlavní silnice potkali čtyři cyklisty z naší třídy, kteří nás dovedli až k domu učitelky. Jarda při tom měl sto chutí jednoho z nich propleskat, protože jeho jízda před naším autem byla celkem nebezpečná, ale konkrétně od něj se to dalo čekat... Nakonec jsme ale všichni dojeli v pořádku. 

Třídní vyšla z domu a já jsem na ni zavolala, ať se nedívá. Otočila se se smíchem směrem k domu a a Jarda mohl se spolužákem vytáhnout kozu z auta.



My ostatní jsme zatím vešli do zahrady. Někde uprostřed se objevil spolužák i se zvířátkem. Dvojčata pak předala paní učitelce lísteček, na kterém byl napsán vzkaz jakoby od té kozy, že se jmenuje Šlehačka, je jí 12 měsíců a že doufá, že bude přinášet jen radost atd. Bylo to moc hezky udělané!☺



Když to budoucí majitelka dočetla, povolili jsme jí otočit se. Po tom, co Šlehačku viděla, začala se smát a opakovat, jak je nádherná a jak my jsme skvělí a úžasní. Nečekala jsem takovou reakci. Spíš takovou, že bude mít starost, kam ji dá, co bude jíst a tak. Na to ale v tu chvíli asi nemyslela. Ona měla radost, takže my taky!







Nakonec odvedl spolužák kozu do ohrádky, kde se začala seznamovat s malými ovečkami. Obecně bude dost klidná. Neplašila se při odchytu, v autě stála, poslušně šla do zahrady a nejančila ani v ohradě. Tak snad bude tak hodná i později.




Takhle jsme se s třídní rozloučili. Věnovali jsme jí dáreček, který jí žádná třída nedala a myslím, že už asi ani nedá. Jsem hrozně ráda, že to vyšlo, že nás tam bylo „tolik“ (tzn. asi 12, ale já osobně jsem čekala tak 6 lidí), že jsme udělali paní učitelce radost a že i přes ty zmatky jsme všechno zvládli. Taky mě těší, že se naše třída shodla, podpořila tuto akci a tak docílila toho, že na nás majitelka Šlehačky jen tak nezapomene! ♥

Ještě přiložím video od spolužačky! ☺


video


A na závěr krátký vzkaz pro jednu úžasnou osobu:

Máme vás rádi, paní učitelko! Doufáme, že minimálně tak, jako vy nás! Jste skvělá osoba, která nám usnadnila kroky v našich životech, pomohla, když bylo potřeba a bránila nás kdykoliv a před kýmkoliv. Hrozně moc to pro nás znamená... Stejně jako vy!
Děkujeme! ♥


Blogerka Klárka

4 komentáře:

  1. Moc hezké! My jako třída máme ten problém, že jsme hrozně líní a vše necháváme na poslední chvíli, ale když se do toho někdo pustí, jde to samo. Největší dárek jsme dávali na konci prváku, naše třídní měla kolo po své mamince a my jí na něj dali koš (stál 1700) a každý jí dal růži. Růže jsme dávali i letos, jako loni spolužák sehnal růže ten den, kdy se dávalo vysvědčení, a lidi mu ten den až na pět jedinců, co tam nebyli, peníze donesli, to jsme nečekali. A k tomu víno. Naše třídní by totiž kozu asi nezvládla. :-D Fakt povedený dárek!

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, tak to je krásný a originální dárek! :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat