sobota 4. června 2016

MŮJ MĚSÍC KVĚTEN /2016

 

Ahojte! ☺

Utekl nám další měsíc, předposlední školní! To je super ne? Studentům se blíží se volno (i když - jak kterým) a pořádně začíná léto! Doufám, že se těšíte! ☺ Květen byl měsícem maturit, pro nás ostatní plný suplování a změn ve vyučování. Takže ve škole panovala taková pohoda. Během 2-3 týdnů se dopíšou poslední testy a je to! Konec školního roku! ALE! Všechno zvládám až podezřele dobře, v klidu, bez stresu. Učení a příprav do školy nemám moc, až se mi to zdá divné. Čekám tu šlupku, kdy nebudu vědět, co dělat dřív. I když... Není na ni už pozdě, když mám většinu známek stejně rozhodnutou? :D 

Hned ze začátku pátého měsíce v roce jsme byli s některými třídami ze školy v kině (ano, kvůli maturitám). Učitelé nás vzali na film Zlodějka knih, který vě mně zanechal takové pocity, že jsem o něm napsala i samostatný článek. Protože si to jednoduše zasloužil! ☺ Zamilovala jsem si ho a dělá velkou chybu ten, kdo ho neviděl. Ostatně všechny moje pocity a informace o tomto filmu si můžete přečíst v článku → Zlodějka knih

8.5. jsem ušla svoji rekordní procházku! 17 kilometrů! :3 Byla jsem na sebe strašně hrdá po příchodu domů. Šla jsem ještě s mamkou a Jardou na túru do lesů a kopců. Šli jsme pomalu, v klidu, zastavovali jsme se a poznávali okolí. Bylo to hrozně fajn. A ještě jsem se dozvěděla něco, co mi udělalo fakt radost...

Jarda mi totiž řekl, že jeho kolegové z práce viděli můj blog. A dělali si z něj (kvůli fotkám a článku o jeho narozeninách) svým způsobem legraci. Prý neví, odkud znají můj blog, tudíž jsem se to nedozvěděla ani já, ale i tak! Potěšilo mě, že se takhle dostává mezi lidi. A pokud jsem pochopila dobře všechno, co mi Jarda prozradil, asi se jim má tvorba i líbí (kdyby tohle náhodou četli, tak je tímto zdravím, i když je neznám :D). A věřte, že i taková drobnůstka mě fakt dost potěšila!

A další úspěch s blogem? Ten je v počtu zobrazení! ☺ Ne, nehraju na nějaká čísla, jen prostě když vidíte, že vaše články lidi čtou, komentují, prohlíží si fotky, udělá vám to radost! A takové drobné hranice pak ukazují blogerům, že odvádí dobrou práci! A já doufám, že tomu u mě tak je. A stejně tak věřím, že vás bude můj blog bavit stejně (nebo i více) jako teď! ☺ Děkuju všem čtenářům, ať už pravidelným nebo „náhodným“! Bez vás by tam chyběla zpětná vazba a motivace pokračovat! ☺ Děkuju! ♥

 


20.5. jsme zase odjeli za taťkou na chatu. Tentokrát ne ve dvou, ale ve třech. Jela s námi i moje sestra, takže to bylo zase jiné. Během toho víkendu jsem si všimla, že se trochu změnila. Už to není holka, se kterou ta puberta fakt mlátí. Nebudu tvrdit, že jsem taková nebyla, bývala jsem až nesnesitelná, všechno mi přišlo blbý, všichni byli blbí... Zdá se mi ale, že už ji to opouští, celkově mi přišla jiná... Tak snad mám pravdu! :3 
Taky jsem se na chatě naučila novou činnost. Ping-pong! ☺ Kdo za to asi může? :3 No ano, přítel! Měl se mnou trpělivost, strávil u toho se mnou ne jednu hodinu a zkoušel to se mnou tak dlouho, než jsem se to naučila a následně se zlepšila tak, jak jsem chtěla. Hrozně mě to chytlo a těším se, až si někdy někde zase zahraju! :3 
Je asi zbytečné říkat, že víkend byl parádní. V poslední době si užívám snad úplně každý, ale podle mě by to přesně takhle mělo být! ☺



Ten další víkend jsem šla s mamkou, Jardou a sestrou na (další) procházku, která byla nakonec 7 kilometrů dlouhá. Bohužel už od začátku vypadalo, že bude pršet. No, samozřejmě! V polovině cesty nás chytla bouřka! A co teď? Chvilku jsme čekali pod střechou hospůdky a když se déšť trochu uklidnil, šli jsme dál. Ani ne po 5 minutách však začalo znovu pršet. No, co se dalo dělat. Pokračovali jsme dál. Nakonec to dopadlo tak, že jsme byli všichni zmoklí jak slepice a ještě pobouchaní kroupama. Ale jsme bojovníci, došli jsme! :3
Normálně se stydím sem tuto fotku dát, protože někdo z nás (ehm, budu dělat, že nemluvím o sobě) vypadá jak... No, ale tak aspoň mi budete věřit a pobavíte se! Na každé fotce přece nemůžu vypadat dobře! :D



Co se mi ještě povedlo během května zjistit? Že ani od nadřízených byste si neměli nechat (s prominutím) srát na hlavu. Měla jsem brigádu, roznos letáků. Ale vydržela jsem to chviličku. Asi po deseti dnech jsem to zabalila. Proč? Jednak bydlím na vesnici, tak to bylo celkem náročný, ale o to by ani tak nešlo. Šest stovek vydělaných za tu dobu se taky hodí, ale šlo o chování „nadřízeného“. Domluvil se se mnou, že se mám následující den stavit pro letáky. Když jsem mu pak dvě hoďky před domluvenou dobou psala SMSku, že se teda stavím, odpověděl, že tam není. Šla bych tam zbytečně. Navrhl tedy, že další den. Když mi pak znova odepsal, že tam není, ukončila jsem to. Sjedná si se mnou schůzku a nakonec tam není? A není schopnej zvednout ten podělanej telefon a napsat, že už něco má, abych do té kanceláře pak nešla jak debil zbytečně? Jako pardon, ale nalítat se po vesnici jak magor za nějakou tu kačku a pak se takhle furt stresovat a domlouvat se s chlapem, kterej byl neuvěřitelně egoistickej a ještě s ním byla domluva jak s kozou?! Ne, děkuju...

Abych přešla k něčemu milejšímu, s Terkou jsme 25.5. byly u jedné sympatické slečny, která pracuje jako kosmetická poradkyně. Šly jsme v podstatě naslepo, nevěděly jsme, co nás čeká, ale nakonec jsme byly mile překvapeny. 
S námi tam seděly ještě dvě ženy a dvě kosmetické poradkyně, pracující s produkty Mary Kay. Jedna z žen vypadala strhaně po dětech, neopečovávaná, ale komunikativní. Měla s sebou (bohužel) malou holčičku, na kterou to pak už bylo dlouhé, takže pak mrčela a otravovala. Ta druhá působila už na pohled jako egoistická „dáma“, která si myslela bůh ví co a chovala se dost arogantně. Takové miluju, fakt! Poradkyně byly obě dvě fajn, ale sympatičtější mi byla ta, která si tam pozvala nás (ta druhá si přivedla ty dvě ženy).
No, každopádně i přes to všechno jsme si to moc užily. Naučily jsme se odličovat, starat se o pleť, vyzkoušely jsme si produkty od Mary Kay, dozvěděly se spoustu informací a nakonec jsme se nechaly od slečny nalíčit.
Když jsme k ní pak šly posledního května s našimi mamkami, bylo to sezení ještě asi o půl hodiny delší, protože jim ukázala různé produkty na vrásky i na ruce. Nakonec si obě mamky něco odnesly a byly spokojené! ☺ 

No, myslím, že textu už bylo dost, tak bych to tady ukončila! ☺ Chtěla bych vám jěště jednou za všechno poděkovat, protože už je to přes 3 měsíce, co tento blog funguje. A vy jste jeho důležitou součástí! ☺

Zvládněte poslední testy a těšte se na prázdniny! Už jsou za dveřmi! ☺

Blogerka Klárka

2 komentáře:

  1. Skvelý článok :) Inak, dala som si ťa aj do sledovania, máš super blog. :) hrozne ma poteší ak to aj ty opätuješ <3
    začínam a neber to ako reklamu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda, děkuju moc! ☺ Moc jsi mě potěšila! :3

      Vymazat