neděle 15. května 2016

ŽIVOT MÁME VE SVÝCH RUKOU


Ahojte! ☺

Při nedělním večeru přicházím s krátkým zamyšlením o životě, o tom, jak si nemáme nechat kecat do života a podřizovat se představám jiných lidí. Budu ráda, když si článek přečtete, zkusíte se nad ním zamyslet a podělíte se se mnou o váš názor v komentářích! ☺


Nikdo nám nemůže říkat, co máme jak a kdy udělat. Ano, něco jiného je výchova malého dítěte, kdy ho rodiče prostě musí nasměrovat do školní lavice, nutit ho učit se psát, počítat a číst, odříkávat abecedu, násobilku a vyjmenovaná slova.

Základy se od někoho musíme naučit, nechat si poradit. Ale později budete mít sami sklony k samostatnosti. A pokud ne, měli by vás k ní vést rodiče.

Přece nemůžete nechat maminku, aby vám donekonečna chystala svačinky, vodila vás za ručičku až ke vstupu do školy, po skončení výuky vás zase odvezla domů a sedla si s vámi k domácím úkolům. Umíte si to představit? Mít pořád rodiče za zadkem? Nechat si všechno nosit až pod nos?
Časem přejdete do období, kdy si budete chtít sami určovat, v kolik budete vstávat, abyste všechno stíhali. V kolik budete chodit spát, abyste nebyli ospalí. Na co máte ráno chuť a co si nachystáte na jídlo. Kdy a jak dlouho se budete učit, abyste ve škole neplavali. Jak a s kým budete chtít trávit volný čas.

Začnete se osamostatňovat. Bude vám připadat hloupé si zase brát peníze od rodičů, když byste si klidně mohli najít brigádu. Raději ujdete těch 5 kilometrů domů pěšky, než abyste volali tátovi, ať vás vyzvedne, protože vám zase ujel autobus. Budete se po nocích courat a vracet se domů nad ránem, kdy na vás bude křičet vaše vylekaná matka a schytáte pár facek od naštvaného otce. Ale tohle všechno jsou kroky, které by měl udělat každý z nás. Poučit se, namlátit si a poučit se z vlastních chyb. Kráčíte po cestě k samostatnému životu.

Po vystudování střední školy si sami určíte, jakou cestou se dáte. Půjdete pracovat? Nebo studovat vysokou? Zůstanete v rodné obci nebo se vydáte do cizích měst či do zahraničí? Zůstanete s rodiči nebo se poohlédnete po vlastním bytě?

Život vám jednoduše nebudou řídit rodiče, přátelé ani nikdo jiný. V určitém věku prostě přijde změna, kdy začnete určité věci vnímat jinak, budete se řídit svým vlastním rozumem, svou hlavou. To, že vás v dětství, mládí, dospívání někdo navedl na základní cestu, přece neznamená, že vás po ní povede až do konce. Trenér vás taky postaví na začátek běžecké dráhy, ale nepoběží s vámi. Závod bude ve vaší vlastní režii.

Nenechte si nikým řídit život. Je VÁŠ! Proč napodobovat žití někoho jiného? Někomu závidět nové auto, nový dům nebo krásnou sexy přítelkyni? Co když je za tím spousta dřiny, kterou nevidíte? Co když je za tím podpora bohatých rodičů a tento člověk nepozná, jaké to je být závislý sám na sobě, protože bez práce dostane vše, co chce.

Nepřizpůsobujte se lidem, kteří vás neznají, nechápou vaše rozhodnutí, neví o vašich cílech a snech. Nežijí váš život. Stůjte vlastníma nohama pevně na zemi, buďte sví a nenechte kohokoliv jiného, aby vám řídil váš život. Vy ho máte ve svých rukou!

Blogerka Klárka

8 komentářů:

  1. Pěkné zamyšlení :) Má něco do sebe. Podle mě je vedle rodinné výchovy trošku problém v tom, jak je postavený české školství. Vše dostáváš v podstatě pod nos, nic tě nenutí vytvářet vlastní iniciativu. To přijde až na vejšce a je to sakra rozdíl proti tomu, na co jsi zvyklá :) Jenže i na vejšce se spoutě lidem stane, že se nepoučí a nechávají se vést.

    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, pochvaly od tebe si cením! ☺

      Ono možná i záleží na škole a přístupu učitelů. O vejšce se budu muset přesvědčit později. Ale už i teď si tu náročnost dokážu představit... :/ :)

      Vymazat
  2. Dobrý článok a súhlasím a tebou aj ako dcéra aj ako matka. Je doba do ktorej sú tu pre nás rodičia a majú nás niekam doviesť ale potom sa musíme pustiť a ísť ďalej sami. Je hanba a to hovorím so skúsenosti mojej kamosky ktorá ma takého chlapa, keď sa nevie k lekárovi objednať, vytiahnuť si nohavoce zo skrine, pripraviť si raňajky či uvariť si obed ja by ho zabila. Totalbe nesamoatatne individum ktoré maminka ráno budila pripravovala mu ranajocky obedik chystala oblečenie do tridsiatky. Potom sa oženil a trápi sa chuderka s nemehlom ohreblom. Moja kolegyňa má tridsať dva a nevie si objednať puzzu či zrušiť účet v banke. Všetko za ňu rieši mamička. Ja mám tvrdú výchovu a môj dvojročný syn za sebou sám musí upratať hračky i spadnute jedlo. A má to ako zábavu. Niekde začať treba stále tvrdím. Potom bude neskoro plakať nad tým že mám ne schopné dieťa. Asi to hovorim zo strany rodiča ale v podstate je to všetko na nás čo z dieťaťa bude. A čo učia v škole? Vidím to je mi z toho zle ale nesmieme sa nechať uniesť prúdom ale ísť tvrdo za svojim

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ráda za to, jak jsem vychovaná. Důsledkem je to, že se o sebe dokážu postarat v podstatě sama, nikdo mi nic neshání, nezařizuje. Chceš něco? Tak to udělej, nikdo jiný to za tebe neudělá. Jsem ráda, že jsem samostatná. A když vidím některé lidi kolem sebe, které maminky div nevodí do školy... Moje děti budou vychovávány tak, jak jsem byla já. Protože mít pak do 50 syna doma, to by mi kleplo. Na rodičích je, aby dítě nasměrovali. To, jak to oni pak pojmou a jak se k tomu postaví, je na už nich. Každopádně výchova udělá hodně...

      Vymazat
  3. Souhlasím, moc pěkný článek. Zároveň souhlasím s Lamičem a jeho názorem na školství. Samozřejmě rodiče a výchova v tom také sehraje svoji roli. Znám spoustu lidí ve svém okolí, ve věku třicet a výš a vidím, že stále bydlí u rodičů, přesně jak píšeš, maminka jim dělá svačinky, div že je nevodí do práce... . Takže on to není problém jen středoškoláků, ale i dospělých lidí, kteří by měli být samostatní a žít své vlastní životy. Jinak tedy příjemný blog a hezký článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v prvé řadě děkuju za pochvalu, moc mě to těší! ☺

      S tou samostatností je to složité. Pokud k tomu nejsou od malička vedeni, těžko se to pak doučuje... Pokud si ale uvědomí, že je něco špatně, můžou to změnit, je to jen na nich.

      Já sama bych nemohla mít své dítě doma do mých (třeba) 50ti let. Mají mít svůj život. A stejně, jako jsem k tomu všemu byla vedena já, povedu i je! ☺

      Vymazat