neděle 29. května 2016

JSEM ZADANÝ, NEPOTŘEBUJU PŘÁTELE!


Ahojte!☺

Překonala jsem se a mile vás pozdravila, ačkoliv se já sama teď nemůžu nazvat „milou“. Jsem naštvaná, nechápu, co se kolem mě děje. Copak se už všichni zbláznili? Nebo jsem já ta divná?! Copak je pro každého vztah vším a mají pocit, že přátele nepotřebují?!

Během uplynulých 14ti dnů jsem se o tom 2x přesvědčila. U lidí, které jsem řadila mezi své blízké. Které jsem (jednu dobu) nazývala přáteli. Jeden si našel přítelkyni, druhý se zamiloval. Od prvního jsem dostala vynadáno, že moji pochvalu jeho fotky viděla jeho slečna, a od druhého jsem se dozvěděla, že jsem sobecká, chci ho jen pro sebe a nepřeju mu, aby byl šťastný. Jakože cože?!

Nepřála jsem nikomu nic zlýho. Pro všechny jsem chtěla jen to nejlepší. S jedním jsem se téměř nevídala, kvůli určitým událostem jsme se odcizili, sem tam si napsali a jinak v tom nic nebylo. S tím druhým jsem měla pocit, že můžu být svá, šťastná... Vídali jsme se a já jsem mu dovolila, aby o mně věděl víc věcí, než to umožním většině. A teď přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu...

Pro oba jsem tu vždycky byla. Stejně jako pro všechny lidi v mém okolí. Mohli za mnou přijít kdykoliv s čímkoliv. A stejně jsem nakonec ta nejhorší. Kvůli čemu? Přehnané žárlivosti? Slepotě? Proč je přátelství přesunuté zase dozadu. Chápu, že když se člověk zamiluje, chce být s tou dotyčnou osobou co nejčastěji. Ale kvůli tomu jdou přátelé bokem? Jo! Zvlášť pokud jde o holky. Co kdyby moje přítelkyně žárlila na like k fotce? Na pozdrav ve městě? Na prohození pár slov při setkání?

Připadá mi, že se všichni kolem mě zbláznili. Prvního kámoše asi jen tak neuvidím a toho druhýho? Upřímně pochybuju, že mě navštíví... Jen tak... Co by řekla přítelkyně, kdyby si dovolil jet se pozdravit s kamarádkou, se kterou se dřív vídal. Co kdyby se na něj až moc dívala?! Co kdyby se ho dotkla?! Nedej bože ho na rozloučenou obejmula?!

Tito dva kluci však nejsou jediní v mém okolí. Oni mi posloužili jako hlavní námět, díky nim mi to všechno docvaklo. Jinak znám víc takových případů, vídám to kolem sebe často... A je mi z toho tak akorát smutno (a zle)!

Já fakt nevím, jestli jsem divná, ale prostě bych neměla problém, kdyby šel přítel za kamarádkou. Jo, neskákala bych do stropu, ale proboha... Vždyť je to jeho život! Nebudu ho omezovat, stejně tak ani on mě... Přece pokud máte vyrovnanej vztah a tomu druhýmu věříte, tak proč dělat zbytečný scény a toho druhýho uvazovat?  Vztah není vězení!

Je mi fakt líto, že tahle společnoust umístí lásku na nejvyšší příčku a na kamarády a kamarádky se kvůli slečně vykašle. Co když vás opustí? Vrátíte se zpět k přátelům... A myslíte, že vás přijmou a bude vše tak, jak to bylo dřív? Možná ano, protože vás mají natolik rádi... Možná ne, protože jste je zradili a oni už vám nebudou chtít věřit, protože budou mít v hlavě, že to uděláte znovu...

Proč si to tedy komplikovat? Není jednoduší si s partnerem promluvit, vše si vysvětlit a důveřovat si? A nezazdívat lidi, kteří vás mají tolik rádi? Vždyť (někteří z nich) pro vás žijí, jste součástí jejich života... Jak myslíte, že jim je, když je kvůli člověku, kterého znáte teprve krátce, přesunete někam bokem?

Řeknu vám to... Je nám hrozně, mrzí nás to, bolí to...  Stojíte nám za slzy, smutek, probdělé noci... Ale to vás už nezajímá. Vy jste teď šťastní, zadaní a přátele nepotřebujete. To je odměna za naši důvěru, ochotu vám pomoci, za to, že jsme vás měli rádi.

Společnost jde do háje!!! A to jsem se držela, abych nebyla sprostá!

Blogerka Klárka

16 komentářů:

  1. Vieš čo no asi každá moja zadaná kamoška už na mňa nemá čas, s chalanmi je to lepšie, ale dievčatá to je koniec, akoby pre ne už nik okrem ich lásky neexistoval, takže súhlasím máš pravdu niečo nie je ok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám pár holčičích případů kolem sebe... Většina holek to pak ale kámošce odpustí a ona to pak (pochopitelně a překvapivě) udělá znova...

      Taky už mi zbývá jen pár lidí...

      Takový impuls je normální, ale je potřeba se co nejdřív vzpamatovat, jinak to nedopadne dobře... :/

      Vymazat
  2. Ono to všechno nejde takhle zjednodušit, je potřeba se na to dívat i z druhé stránky. Tvoji kamarádi si našli přítelkyně - možná budoucí manželky, se kterými budou jednou tvořit rodinu, mít děti, žít po jejich boku po zbytek života. Je to pro ně nový a krásný a velký. A je úplně normální, že ze začátku jdou někdy staří přátelé stranou. Neznamená to, že by tě už neměli rádi, ale prostě je pro ně teď na chvíli důležitější ten nový, utvářející se vztah - co do něj v prvních letech dají, to se jim později vrátí. Je normální i to, že Tě to třeba mrzí nebo bolí... Ale musíš jim dát čas a prostor a nemít jim to za zlé. Taky jsem něco podobného zažila a měla to přátelům za zlé, dokud jsem sama někoho nepotkala a nedošlo mi, jaké to je - když poznáš někoho, s kým chceš strávit zbytek svého života - a kdo je pro tebe vším a chceš s ním být každou volnou minutu. A moji přátelé (alespoň ti skuteční) to tenkrát pochopili a vydrželi to se mnou, i když jsem se jim na čas přestala tolik věnovat. Ono to časem poleví - pokud jde o opravdové kamarády.

    Sama mám teď taky jednoho, který si našel (konečně) přítelkyni, ale je to mladá a přehnaně žárlivá holčina, takže se s ním už skoro nevídáme. Ale nemám mu to za zlé (ani jí, přece jen je jí snad 16 nebo 17, v jejím věku jsem taky byla žárlivka :D). Ono se srovná,, až si mezi sebou vybudují důvěru a malinko si zevšední. Neboj :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, myslím, že jsi jiný případ. Přítelkyně toho jednoho je v mém věku, ale je povahově jiná... Taková jsem byla tak 2 roky zpátky, teď všechno vnímám jinak. Tady to ale nebylo o odsunutí na chvilku. Od toho prvního to bohužel bylo poslání někam... Ale bude mi fajn, aspoň vím, kdo je přítel a kdo ne. A ano, chápu, že ze začátku je tam prostě to zamilování, ale nejde trávit všechen čas jen s přítelem. Všechno, co je až moc časté, omrzí a změní se. Jak už jsem k jednomu komentáři psala, je důležité se pak probrat a srovnat si to. A toho se jen tak nedočkám. A nenechám se sebou zametat a ubližovat si. U druhého kamaráda to je něco jiného, tam to neumím odhadnout. On je totiž celý jedno velké tajemství... :) Ale víš co, nějak bylo, nějak bude! ☺

      Vymazat
  3. Ahoj, muzu s tebou souhlasit. Ja to drive taky tak mela. Později jsem se na to vykaslala a bud to budou respektovat a nebo ne. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase si říkám, že mi v životě zůstanou lidé, kterým na mně opravdu záleží.. Jiné nepotřebuju :)

      Vymazat
  4. Taky procházím tím obdobím, kdy se všichni vehementně párují a já začínám připomínat kůl v plotě... Najednou člověk není dost dobrý, co?
    Tedy, částečně pro to mám pochopení, ale co jen moc, to je moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, taky jsem ze začátku měla takové tendence... Ale jak říkáš, je určitá hranice, která určuje, co se dá tolerovat a co ne... :/

      Vymazat
  5. To znám z obou stran barikády :)

    Důležitý je, že se to nedá zevšeobecnit. Záleží na kupě věcí. Ať už fáze vztahu, věku, charakteru členů párů atd. Já jsem třeba ten tip kluka, kterej potřebuje určitý prostor i sám pro sebe. Nedovedu si představit trávit veškerej volnej čas jen s holkou. Na druhou stranu v počátcích jsem i já dost omámenej a nemůžu se její přítomnosti nabažit. Zatím jsem ale ještě nechodil s žádnou žárlivkou. Naštěstí :)

    Ber to tak, že jsi na tom ještě dobře v tom, že jsi zadaná. Single lidi v tomhle mají větší problém, protože kolem sebe vidí to párování a jim se to štěstí nedostává. Zlepší se to :)

    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ozval „odborník“! :3

      A máš pravdu, hodně to závisí právě na lidech jako takových... I já jsem právě typ holky, co chc být i sama a ne jen uvázaná. S tím jsme s přítelem trochu zápasili a pořád trochu zápasíme, ale je to o komunikaci... Kolik věcí by se vyřešilo, kdyby spolu lidé mluvili...

      Jsem ráda, že mám přítele. Necítím se sama, je mi oporou... A že se to zlepší? Věřím tomu, jen už to nebude jako předtím... Alespoň vše vidím jasně a můžu začít zase znovu odjinud! ☺

      Vymazat
  6. Klarka uplne chapem o com pises mne sa stalo este horsie. Mala som najlepsiu kamaratku od siestich rokov, boli sme uplne ako sestry, jedna sme pomaly byvala u druhej, nemali sme ziadne tajomstva proste nic. Vzdy som si myslela, ze to je ,,navzdy" ked si kamoska nasla v 17 ,,prveho velkeho frajera" a za tyzden!!!!! odkopla 11 rokov naseho kamaratstva pre bula s ktorym bola tri mesiace..Nevies si predstavit kolko noci som preplakala, kolko som sa jej doprosovala..vsetci jej dohovarali a nic..Niekedy mam pocit, ze ludia hlupnu ked sa zalubia :/

    Pozyvam na letnu GIVEAWAY tu:http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2016/05/rexona-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to tak bývá, že láska zaslepí. Někoho bohužel natolik, že pak dělají nevratné chyby. Je mi líto, co se ti stalo, ale mám zkušenost, že holky takové bývají. Přijdou mi víc falešné něž právě kluci... Tohle jsem nečekala a dost mi to ublížilo, ale zase si říkám, že jsem do budoucna poučená... :)

      A ty máš alespoň ve svém životě místo pro lidi, kteří tě budou mít natolik rádi, že tě nevymění... :)

      Vymazat
  7. Kedže ja som bola typ dievčaťa, ktoré nepotrebovalo kamarátky, skôr som mala kamarátov, tak viem pochopiť, čo práve prežívaš. Som rada, že som si našla snúbenca, ktorý je zároveň mojím najlepším priateľom. :)

    www.rebelliouslily.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je fajn! :) U mě si to přítel snaží vybudovat, já se snažím naučit se to, ale kvůli minulosti mám problém se svěřovat a věřit někomu. Je to asi i povahou, ale už na tom pracuju. Ve svém příteli chci také najít dobrého kamaráda. A on se hrozně snaží, ale zatím to stojí na mně... :/ Ale zvládnu to! :3

      Vymazat
  8. Klári poslední dobou to mám úplně jako v tom článku 😞. Ale nějak nějak to zvládnu , akorát si přijdu taková osaměla 😞. Jinak moc krasně napsaný článek 😉.

    wendywil.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba je to jen období, jinak si to neumím vysvětlit... :o A neboj, časem to přejde a bude líp! ☺ A děkuju! :3

      Vymazat