čtvrtek 28. dubna 2016

ŠKOLNÍ VÝLET DO PRAHY ZA ŠPANĚLSKOU KULTUROU

 

Ahojte!☺

Jak jsem slíbila v minulém článku, dneska se s vámi podělím o zážitek z Prahy. Navštívila jsem ji v pondělí se svými spolužáky, s některými staršími studenty a se svou (mimochodem skvělou) učitelkou španělštiny. No není vám ta „dáma“ v tom červeném kabátku sympatická hned na první pohled? :3 A proč jsme vlastně jeli do Prahy? Nadpis už vám nejspíš napověděl! ☺

Jako vždycky to vezmu postupně. V pondělí ráno jsem se probudila u kamarádky, vyhrabala se z postele a spolu s ní posnídala. Musely jsme vstávat před šestou, abychom všechno stihly... Po dojedení zapečené ovesné kaše jsme se oblékly, nachystaly a vyšly z domu tak, abychom byly na nádraží kolem čtvrt na osm. Stihly jsme to a připojily se k téměř kompletní skupince. 

Z našeho ročníku jeli celkem 4 studenti, ostatní byli starší. Do Prahy nás vyučující vzala za účelem navštívit Instituto Cervantes a vzít nás na program ve španělském duchu. Asi tedy nemusím říkat, co všechny studenty, kteří se na tento výlet vypravili, spojuje. Proto ničemu nevadilo, že jsme posbíraní z různých ročníků. Alespoň základy jazyka jsme ovládali všichni.

Cestu vlakem se třídou si vždycky všichni užíváme. Tato nebyla výjimkou. Seděla jsem v RegioJetu s vyučující a se třemi mými spolužáky.


 


Do Prahy jsme dojeli něco po 10. hodině.  Byla jsem nadšená, když jsem se dozvěděla, že jdeme k Palladiu, kde budeme mít asi na hodinu a půl rozchod. Nikdy jsem v něm nebyla (upřímně Prahu jsem navštívila jen párkrát), ale když jsme pak s Terkou lítaly tam a zpět, zorientovaly jsme se. Já jsem nakonec ulovila černou sukýnku v C&A za 175 Kč a jarně růžový svetřík v Camaieu za 399 Kč. A kamarádka? Ta si nemohla nechat ujít Bubbleogy. Já jsem odolala, ale ochutnat od ní jsem prostě musela! :D Mým požadavkem bylo kouknout do Sephory, protože o ní (nebo produktech z ní) mluví snad každá beauty blogerka. Sice jsem si nic neodvezla, ale už jen ten pocit, že jsem tam byla, se mi líbil! ☺

 




Když jsme pár minut před domluveným srazem došly na dohodnuté místo, byli tam už skoro všichni. Až na naši španělštinářku. Ta ale během minutky dorazila a vyšli jsme k Institutu Cervantes. Náchází se v malé zastrčené uličce, takže myslím, že sama od sebe bych si ho nevšimla. Ale abych vám aslespoň naznačila, o jakou budovu vlastně jde. 

Je to škola, která se zaměřuje na výuku španělštiny. Zároveň přibližuje zvyky a obecně kulturu Španělska. My jsme ji navštívili proto, že se v ní konala výstava od autorky jménem Cristina García Rodero. Nese název „Con la boca abierta“, což v překladu znamená „S otevřenou pusou“. Její fotografie zachycují (většinou) postavy, které vyjadřují smutek, život, radost a různé jiné emoce či symboly (alespoň tak jsem je pochopila). U některých je potřeba se více zamyslet, ale výstava mě zaujala. Kdybyste ji chtěli vidět, do 6.6. 2016 máte možnost! ☺



 
Když jsme si všichni prohlédli obrazy, vydali jsme se na asi 20ti minutovou cestu do starší budovy, kde se měl konat náš španělský program.

 


Po vstoupu dovnitř nás přivítala milá paní, která měla funkci recepční. Vyučující nás poslala do šatny, kde jsme si nechali bundy, a pak jsme si posedali na lavičky a židle v místnosti, která se z části podobala baletní zkušebně - celá jedna stěna byla obložena zrcadly. 

Za pár minut vešla vysmátá a pozitivně naladěná paní s brýlemi a (doslova) zakřičela, co nás čeká, kam se pak přesuneme, v jakých skupinkách a kde se sejdeme po splnění „úkolů“. Myslím, že to všechny usínající probudilo a mohli se následně věnovat programu.

Po odchodu „hlasité paní“ začala hrát dvojice slušně oblečených chlápků na kytaru a tzv. cajon, což je bedýnka, na které sedíte a jakoby na ni bubnujete, a přitancovala krásná slečna v typicky španělských šatech, která nám předvedla tři sestavy slavného tance s názvem flamenco. Duo začalo zpívat perfektní španělštinou a slečna ukázala, že umí skvěle zatancovat rychlý rytmický tanec plný kroků podobných stepovým. Celou dobu jsem si myslela, že jsou to doopravdy Španělé. Když však začali mluvit slovensky, usoudili jsme, že jsou to Slováci, kteří museli žít nějakou dobu v zahraničí. Protože tak perfektně ovládat jazyk, zapojovat přízvuk a spojovat slova... To by se bez naposlouchání asi nenaučili. O tanci ani nemluvím!☺



Po úvodním vystoupení opět přiběhla „hlasitá paní“, a nechápavým znovu vysvětlila rozdělení do 3. skupin. Ta naše zůstala s dvojicí Slováků a zbylé dvě se odebraly do jiných místností. Hudebníci nám začali (teď už jejich rodným jazykem) vysvětlovat, jak je to s hudbou ve Španělsku, co je cajon, odkud pochází, jak se na něj hraje... Potom nás nechali si bubnování na tento nástroj vyzkoušet. Zapojili do toho ale všechny lidi v místnosti. Zatímco tři z nás hráli na „bedýnku“, ostatní vytleskávali určitý rytmus a kytarista hrál a zpíval. Tito dva chlápci nám ukázali kouzlo této (národní) hudby a naučili nás základy (=rytmus, zvučnost...), na kterých stojí.






V druhé části jsme měli tu čest s krásnou Slovenkou. Ta nám úkázala a půjčila hůl, kterou si muži bouchají na půldoby do země, aby si vytvořili (jak to slečna nazvala) „třetí nohu“. Dále jsme marně zkoušeli otevřít správně vějíř. Přestože nám bylo vysvětleno, že se jím má švihnout k sobě, přirozeně se ho většina snažila rozevřít od sebe... Pak nám předvedla pár švihů šátkem, jimž ozvláštňovala její taneční pohyby. I ty jsme si zkusili. Nakonec nás čekala skládačka v podobě rozdělování životopisů, obrázků a textů k různým osobnostem ze Španělska. Od slečny jsme si odnesli znalosti ohledně pomocníků při tanci a jejich používání a informace o známých a proslulých Španělech.

                     

 


 


 




Ve třetí místnosti nás přivítala sympatická Češka, která nám představila 4 jazyky, kterými se ve Španělsku mluví. Zároveň nám uvedla základní slovíčka, jejich podobnost či odlišnost v jednotlivých řečích a naučila správnou výslovnost. Před odchodem z její části programu jsme ještě poskládali mapu této země a přiřadili hlavní města jejích částí. Od této paní jsme odcházeli obohaceni o nová slovíčka a správnou výslovnost a s představou Španělska s jeho částmi a hlavními městy.

 



Na úplný závěr nám „hlasitá paní“ promítla několik osobností, jejichž jména jsme zařazovali do křížovky. V průběhu celého programu jsme sbírali informace, které jsme doplňovali do kvízu. Z druhé strany nám pak měla vyjít tajenka. Kvízy se pak vysbírali a vylosoval se výherce (to už jsme ale nestihli, protože jsme museli spěchat na vlak). Před odchodem jsme dostali tzv. tapas, což je pochoutka, kterou Španělé pojídají (většinou) k pivu. Skládalo se to z datle zabalené ve slanině, bagetky s olivami, bramborové „placky“, sýru, uzeniny, oliv a vařené zeleniny. Nebylo to špatné, ale asi už jsem jedla lepší speciality! ☺

 



Spolu s námi tam byly ještě 2 školy. Myslím, že jejich popis shrnu do jednoho slova, kterým je španělštinářka nazvala - suchaři... Většina z nich mi (no, nejen mně) přišla nespolečenská, znuděná, nesympatická. Nic jako by je nebavilo, nezajímalo, nechtěli tam být... Naopak někteří měli potřebu se předvádět a být rádoby vtipní... Každopádně my jsme si program užili! ☺

Jak už jsem zmínila výše, maličko jsme nestíhali, tak jsme odešli trochu dřív, oblékli se a spěchali na vlakové nádraží. Naštěstí jsme dorazili včas, nasedli do RegioJetu a jeli domů. Cesta zpět byla ještě lepší než cesta tam. Mlsali jsme, povídali si, popíjeli latté (které jsem si mimochodem úplně zamilovala, takže když mě budete chtít na něco pozvat, nezapomeňte na 2 cukry! :3) a všeobecně panovala uvolněnější nálada! ☺




 




Na naše městské nádraží jsme dorazili kolem půl sedmé, kde jsme se už všichni rozprchli a vydali se ke svým domovům!☺

Přestože to (v podstatě) byla školní exkurze, hrozně jsem si ji užila. Jak prohlídku obrazů, tak program, Palladium i (mnou a mými spolužáky milovanou) cestu vlakem. Guri, což je nová přezdívka pro naši španělštinářku, kterou jsme pochytili od starších studentů a nejspíš ji „občas“ použijeme, byla celou dobu usměvavá, milá a vstřícná. Užívala si to s námi a navíc... Přestože jsem byla odpůrce kávy, dokázala ve mně probudit novou lásku (a možná později i závislost)... K latté se dvěma cukry! ♥
Děkuju pěkně, Guri! ☺

Blogerka Klárka

10 komentářů:

  1. Španělsky teda neumím ani trochu, ale je to moc sympatická země. Samá fiesta, siesta, krásná Barcelona, paela, Gaudí a Picaso. Snad se mi tam poštěstí v létě zas dostat. Jinak ohledně Sephory, na tu kašli. Mají tam sice fajn věcičky, ale nic co by nešlo sehnat na netu levněji. Jediný co je fajn je, že tam člověk může očichávat nekonečně dlouho - ostatně asi jako v každé parfumerii. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ohledně Sephory, neřekla bych, že jsem v situasi, kdy si koupím paletku za 2 000... :D Jen jsem chtěla vidět ty populární produkty na vlastní oči! ☺ Děkuju za radu! :3

      Vymazat
  2. Hned bych jela na nějaký školní výlet. Bohužel tyto léta už mám za sebou a teď jsem většinou v roli organizátora těchto výletů což je někdy strašně náročné, aby vše klaplo a vydařilo se.
    Beauty by K. - zvu tě na soutěž

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu no, já si to zatím užívám! ☺ Už asi ne na moc dlouho... :)

      Vymazat
  3. Když jsem četla ten nadpis, hned mě zaujal a musela jsem si tenhle článek přečíst! Musel to být úžasný den, závidím ti! :) A vaše učitelka je fakt sympatická, doufám, že na nové škole příští rok taky dostanu nějakou takovou. :)
    Catherine Ribbon

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě těší! ☺ Byl to super den! :3 A španělštinářka je fakt suprová učitelka! ☺ Naštěstí nám nějaký ten rok ještě zůstane... :3

      Vymazat
  4. Tak takovýhle školni výlet ti až závidím :D

    Na mém blogu právě probíhá giveaway, budu ráda, když se zúčastníš :)
    Giveaway

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevím, jestli jsem jela někdy na nějaký špatný...! :3

      Vymazat