neděle 20. března 2016

TĚŽKÝ ŽIVOT STUDENTA



 

Ahojte!☺

Tento článek jsem chtěla sepsat už v průběhu týdne, ale bohužel jsem se k tomu právě z nedostatku času nedostala. Nebudu to nijak víc okecávat, myslím, že fotka a název mluví za vše...

Jak z mého kalendáře vyplývá, opravdu jsem se celý týden jen neválela. V pondělí jsme naštěstí nepsali nic, ale stejně jsem ve škole seděla do tří hodin. Po příjezdu domů jsem si nachystala věci na další školní den, najedla se, na chviličku jsem si sedla a jela na trénink. Po něm jsem se dostala k učení. Bylo asi sedm hodin. Pak klasické rutinní činnosti, večeře a odpočinek u seriálu.

Úterý bylo celkem pohodové, test jsem zvládla a doma jsem byla relativně brzo. Šla jsem se ale opět učit na další den. Samozřejmě jsem nezapomněla i cvičit. Tady to byl den, kdy jsem měla i chvilku pro sebe, tak jsem četla různé články, vyřizovala maily a tak.

Středeční den byl jednoduše masakr. První hodina test, čtvrtá taky. K tomu sepisování slohovky nanečisto. Po chemických praktikách, které jsme měli poslední dvě hodiny, jsme s kamarádkou šly k ní domů. Hodinku jsme odpočívaly a pak se vydaly do fitka. Čekal nás leg day, ale strašně jsme se těšily. Obě jsme se překonaly na leg pressu a vydaly se domů. Nebyl by to den studenta bez učení, takže jsem se vrhla na několik stránek chemie a mapu Evropy.


                        

Čtvrtky jsou zlo. Vždycky... Jednak jsme měli tělocvik po leg dayi (naštěstí mě nohy začaly bolet až v pátek) a k tomu vyučování do 4 hodin... Aby toho nebylo málo, druhou hodinu jsme psali z chemie a to nejlepší? Devátou ze zeměpisu... Proč ne? Po příjezdu domů jsem si odcvičila a odpočívala, protože test ze španělštiny nám nakonec přesunuli. I když zrovna opakování si slovíček, která už jsme se učili dávno a používáme je v hodinách často, bych ze všech příprav na testy uvítala nejvíc. Babičce jsem slíbila účast na koncertě Pavla Šporcla, tak jsem se během několika desítek minut nachystala. Aspoň tady jsem dokázala vypnout a myslet jen na hudbu, která se linula sálem. Vrátila jsem se po deváte hodině a celá vyčerpaná padla do postele.


A pátek? Ten kromě namáhavé chůze do schodů ušel. Dokončila jsem slohovku, se kterými nemívám problém (ještě když ji pak využiji i v jednom článku), a místo španělštiny jsem psala „Matematického klokana“. Ten mi mimochodem pěkně zavařil mozek, takže už jsem se těšila domů. Byl u mě na hoďku a půl přítel a pak jsem jela na trénink. Po něm jsem se tak akorát najedla, chvilku poseděla s babičkou a brzo zalehla, protože následující den jsem měla brzo vstávat.

První víkendový den jsem měla vylézt z postele kolem půl šesté, ale nakonec se to o čtvrt hoďky posunulo. Nenasatavuji si budíky, probouzím se sama podle toho, jak si předešlý den určím. Teď moje hlava asi usoudila, že můžu ještě chvilku poležet. Když jsem se vyhrabala z postele, nalíčila se, najedla a nachystla si do tašky mobil a další nezbytné věci, vydala jsem se na přítelův poslední florbalový turnaj této sezóny. Vždycky je to celodenní záležitost, takže jsem se vrátila až po osmé hodině. Přestože mě pobolívala hlava a hůř se mi dýchalo, půl hodinky jsem cvičila a šla si lehnout.


A dnes? Je neděle a já jsem nevylezla z postele. Jen jsem rychle uklidila a pak scházela dolů jen na jídlo. Zvládám občas něco přečíst, ale nevydržím to dlouho, protože mi třeští hlava. Liju do sebe teplý čaj, aby mě přestalo bolet v krku. A tajím teplotu, abych se ušeřila dalších poznámek o tom, proč jsem nemocná. Takže jsem sbalila prášky a odpočívám zachumlaná v županu a teplých ponožkách pod hřejivou peřinou.

Nestává se často, abych byla nemocná. Ale jak jste si mohli přečíst, tento týden opravdu nebyl snadný. Spojilo se všechno dohromady. Stres, únava, přetažení... Každodenní vstávání o 20 minut dřív, abych si mohla zopakovat danou látku na test. A pak nějaký ten bacil z okolí... A i na moje (vůči nemocem dost odolné) tělo toho bylo jednoduše moc.

Proč to všechno píšu? Taková období zažil, zažívá a zažije každý student. Blíží se čtvrtletí, pololetí nebo konec roku a všichni učitelé se najednou snaží nahnat co nejvíce známek. Samozřejmě se větší množství testů může objevit i v průběhu roku, do toho píšete domácí úlohy, eseje, slohovky... 

Zajímalo by mě, jestli si učitelé pamatují na svá školní léta? Jak jim bylo? Vysedávali do noci nad učebnicemi a snažili se dostat do hlavy co nejvíce látky? Seděli pořád jen doma a na chození ven jim nezbyl čas? Já jsem si naštěstí dokázala udělat chvilku na sebe, přítele, kamarádku i na koníčky. Jak to ale dopadlo? Za celý den neudělám nic (kromě toho, že se opět budu učit, pro změnu slovíčka a nějaké právní hovadinky). Musím se dát dohromady, protože i ty tři dny, které nás čekají ve školních lavicích příští týden, by mi mohly způsobit dost škody.

Nemyslíte si, že je toho moc? Všichni se domnívají, že být studentem je brnkačka. Nešetří poučkami o tom, že budeme rádi vzpomínat na školní léta. Vidíte do toho ale do hloubky? Kolik času zabere rýsování výkresu? Počítání úloh z matematiky? Neustálé opakování si cizích pojmů či slovíček? Pak ještě můžeme dostat vynadáno, že doma nic neděláme, že se pořád jen válíme. Netvrdím, že nejsou případy, které po příchodu domů hodí batoh do kouta a sednou si k počítači. Každý je nějaký a nejde všechny házet do jednoho pytle.

Ale když se na to zpětně podíváte... Stačí vám 2 hodiny týdně s kamarádkou ve fitku? To, že je to třeba vaše spolužačka, nepočítám, protože ve škole moc společných zážitků neuskutečníte. Nebylo by lepší podívat se spolu třeba na film? V klidu si poležet s čokoládou či popcornem a zanadávat si na okolí? Nebo si zajít do kavárny? A přítel? Toho vidíte třeba na chvilku ráno před školou nebo po ní a pak taky jen nějakou hoďku v týdnu? Není to málo? Já myslím, že je. Ale kam své záliby dát? Když chcete, čas si najdete, ale den má taky jen 24 hodin. Nejde ho nafouknout...

Cítila jsem potřebu se podělit o svůj názor na toto téma. I tak jsem se k sepsání tohoto článku dostala až dneska, přestože už jsem ho plánovala na začátku týdne. Zkrátka opravdu nebylo kdy... Nezdá se to, ale i takový článek zabere čas! A to si spousta lidí neuvědomuje. Na všechno je potřeba nějaká hodinka, ale taky nálada. A když vám to povinnosti a únava prostě nedovolí, přesunete zábavu na další příčku.

Studenti to nemají snadné. Většina dospělých soudí jen podle toho, co vidí na první pohled. Co může takové „dítě" stresovat? Vždyť kromě školy nemá žádné povinnosti. Vidíte to ale zkresleně. Naše studium se netočí jenom kolem několika hodin strávených ve školní budově. Ale o to už se nikdo nezajímá.

Prošli, procházíme a projdeme si tím všichni... Tak všem studujícím držím palce, ať to zvládnete v klidu, bez stresu a jakékoliv zdravotní (či psychické) újmy!☺

Blogerka Klárka

18 komentářů:

  1. Prošla jsem si tím a nyní jsem na vysoké, takže ti můžu říct, jak to vypadá o level výš. Tady už si nebudeš stěžovat na to, na nějaké brzké vstávání, protože některé noci před testem spát nebudeš prostě vůbec (nejlepší to je dvě noci po sobě). Na střední je mnohem snazší skloubit dohromady učení a záliby (pokud teda nemáš 10 koníčků), ale především tam máš jednu velkou výhodu - máš jistotu, že máš šanci tu školu dostudovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je mi jasné... Zatímco některé starosti zmizí, objeví se jiné a narůstají. O tom nepochybuji. Tady šlo o vyjádření se k větám typu: „Pořád se jen flákáš!" Nebo: „Co ty můžeš mít za starosti?!" Chtěla jsem ukázat pravou stránku (byť i středoškolského) studia! ☺

      Vymazat
  2. Nejvíc legrační je, jak si každý ve své etapě života říká jak je to strašně těžké :D :D A že je nikdo nechápe. Upřímně, okamžitě z fleku a hned bych si sedla do lavice a učila si a měla čas na dvě hodky s kámoškou... Být matka, mít dvě práci, koníčky - začínat den v 6ráno a končit ho v 1ránu den za dnem a kolik nocí se nevyspat vůbec a řešit jak vyjdeš s tím a tamtím a kdy platit pojistky, kdy nakoupit, co kdy jíst, kdy jdou děti k doktoru, vodit je tam, vodit je na kroužky, zajistit auto, zajistit kontrolu plynu, řešit své doktory a zubaře, najít čas na výpomoc rodičům co jsou 200km daleko, do toho studovat nějaké kurzy a miliardu dalších věcí... Manžel dokončoval při dvou dětech doktorát z chemie, takže toho učení bylo taky dost - a dneska se tomu směje, že ted je nejproduktivnější za celý život a co na tom kdysi viděl :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Začni dělat kurzy o time-managementu. Máš s tím praxi a vyplatí se ti to víc :-D

      Jinak abych se vyjádřil i k článku - a já si říkal, Klárko, proč tak dlouho neodepisuješ na email :-))

      Vymazat
    2. Neříkám, že je dospělost jednoduchá. Každé období má něco. Jen ani studenti nemají život z pohádky... A na to jsem v tomto článku poukazovala... Neshodila jsem malé školáčky, dospělé ani starší lidi... Jen i za studiem je fůra práce, kterou nikdo nevidí... A o to tady šlo... ☺

      A Patriku, už jsem se dostala i k odepsání na e-mail, tak si ho utíkej přečíst! :3

      Vymazat
  3. Som na VŠ a človeka to naozaj vyčerpá. Na druhej strane som však spoznala množstvo super ľudí. No nepáči sa mi, že nám zápočty hodia do jedného týždňa a človek ktorý sa neučil priebežne to nezvládne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Najviac ma irituje (na tréning keď idem) keď sa 7 ročný chlapec sťažuje, ako je.unavený zo školy pričom tam nebol dlho a mal iba 1 domácu úlohu si spraviť. Ja vstávam o 5 ráno cez voľno ešte pracujem a na tréningu cvičím a nevyhovaram sa. Je to smutne .....

      Vymazat
    2. Ono i sedmiletý chlapec se může cítit vyčerpaný. Jeho dětský organismus na to není zvyklý. S přibývajícím věkem starosti a povinnosti narustají a tělo si zvyká na stále větší zátěž. Proto, když se zpětně ohlídneš, zdají se ti „dětské starosti" hloupé. Ale konkrétně pro to malé dítko, na jeho tělo i hlavu je to přiměřený problém (ne-li v některých případech větší).

      Vymazat
  4. Já v poslední době nemám vůbec čas kvůli práci a od září bych se chtěla na rok vrátit do školy kvůli rozšíření vzdělání a docela se toho děsím :D Mám pracovní dobu od 10:30 do 19:00. Za ten den skutečně nic neudělám, naštěstí mám práci v okolí svého bydliště, ale je to náročné. Chodím domů úplně vyřízená a vždycky se nemůžu dočkat víkendu, až si odpočinu. Dělám ve školce a dost trpím na migrény, takže některé dny tam doslova přežívám, protože z toho hluku bolí hlava hned a pak na nějaké přípravy na další dny nemám už sílu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si umím představit. Mně stačí malí „špunti" v autobuse nebo ve škole a bolí mě z nich hlava. Tím spíš tě obdivuji... :o

      Vymazat
  5. Haha, vidím to úplně stejně. Jsem taky student-jak jinak žejo :D.
    Testy píšeme asi každý den, naštěstí se doma moc učit nemusím, protože to všechno pochopím z hodiny nebo si to z hodiny i zapamatuji (a nebo si to prostě přečtu před hodinou).
    Pro mě je nejhorší den taky čtvrtek. Ve čtvrtek ve škole máme snad ty nejhorší předměty. Začínám anglčitinou, která je ještě v pohodě, pak čeština, ta je celkem ok a teď to přijde... matika, chemie, fyzika a pak naštěstí občanka-pauza na oběd-a dvě hodiny tělocviku. :D Už hodněkrát se i stalo, že píšeme ve čtvrtek každou hodinu :D. Po tělocviku mám od čtyř do pěti angličtinu, pak nějaký učení na další den a pak už je najednou 6, přičemž se chci navečeřet a zacvičit si. :D
    Jinak mám týden celkem v pohodě. Většinou si vždycky najdu na všechno čas-na kamarády, na moje aktivity a tak :D I když, někdy to je fakt těžký, kolikrát jsem z toho celá na nervy, že nestíhám nebo prostě je toho na mě už moc. :/ :D
    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čtvrtek máme hodně podobný. I s předměty... Po příchodu domů si chci taky odcvičit a najíst se, ale pak mám zase nervy, kolik už je hodin a že nestíhám. Občas si sepíšu na papír, co kdy udělám a odškrtávám to. Pak mám pocit, že mi vyjde čas na všechno... ☺

      Vymazat
  6. S tím musím leda tak souhlasit. Když si vezmu, že během jednoho dne je jen jedna hodina, během které vůbec nic nepíšeme. Nahlásí nám velký test z angličtiny, literaturu atd. a řeknou, že to psát můžeme, že to nejsou velké testy...ano, není na 45 minut, ale jen na 40. Potlesk, profesoři :D Když máš třikrát týdně trénink, venčíš, pak ještě dojíždění, tak ti opravdu moc času nezbude.
    Studenti to mají snadné jen podle dospělých,a le pravda je trošku odlišná. Lidi, my jsme rádi, že si jen sedneme.
    Nejlepší dneska. Jen otevřu dveře do bytu, matka začne řvát kvůli jedné blbůstce, co jsem neudělala. přišla jsem ve čtyři a věděla jsem, že za 5 minut musím zase odcházet a do toho tohle?! Děkuju mami -.-
    Musím uznat, že tenhle týden jsi měla fakt pohodový, když to porovnám s těmi svými, ale i tak to není snadné, no...

    Miti (wikuskakol.blog.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, když se na to takhle podíváš, vypadá to, že jsem ho měla volný, ale ony se nakupí i takové drobnosti a hned máš další hodinu pryč. Ono se to nezdá, ale všechno si žádá čas. A většina studentů, kteří školu nemají úplně na háku, ho bohužel nemívá tolik, kolik by ho chtěli/potřebovali...

      Vymazat
  7. Presne chápem, o čom píšeš. Moje týždne vyzerajú veľmi podobne len s tým rozdielom, že študujem na vysokej a mám toho dosť. A som rada, keď vidím posteľ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je mi jasné, tak držím palce, ať to všechno zvládneš! ☺

      Vymazat
  8. Musím s tebou jen souhlasit :)
    Studji již třetím rokem Vysokou školu Pedagogickou a všichni si myslí, že tam počítáme jablka a hrušky :)
    Bohužel opak je pravdou. Matiku máme klasickou vysokoškolskou, takže by se z toho jeden zabil :))
    Čas mám leda o víkendu a to ještě musím makat, abych na to Brno měla peníze :D
    Je to boj, ale výsledek stojí za to :))
    Katy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, ať to všechno zvládneš! ☺

      Vymazat